Ze života...

3. měsíce ve 4 – aneb Šáši dělá krásné zvuky a otáčí se na bok

4. října 2017 v 19:16 | Lilian
Další měsíc plný zážitků s našimi holčičkami utekl jako voda. Opravdu se nenudíme. A když jo, tak na domečku je práce milion a na zahradě tak.. Ne, fakt se nenudíme. Spíš přemýšlíme co dřív, co počká a co prostě zatím je hudba budoucnosti Smějící se. To jsem tak rychle sepsala, že možná je to sice trošku zmatečné, ale zas je to, to co mi nejvíc vytanulo na mysli…

Šáši
Řekla bych, že se dá říct, že jsme se už aspoň trochu sžili Usmívající se. Šaši spinká většinou 3x za den po cca 45 min (když spinká krátko, tak je to na houby a chce zas třeba za půl hoďky uspat - což takhle jsem jednou uspávala 6x za den plus ještě pak večer a to jsem toho měla už plné kecky). Občas se dá i položit do postýlky a už si někdy hraje i sama s hrazdičkou a cíleně do hraček opravdu vráží - občas ručkou občas nožkou. Ráda taky sleduje, když si s Libuškou stavíme z lega/hrajeme s plyšákama, takže se jakoby zapojí.. Což znamená, že mám i trošičku víc času i na Libušku.. Jinak je to pěkný akční akrobat - otáčí na bok! Čekáme, kdy se otočí na bříško (na to ještě nedošla), ale občas se nám otočí z bříška na záda.. Uvidíme, jestli v tom bude pokračovat.

2. měsíc ve 4 – aneb podruhé hormonová jízda a nejkrásnější bezzubé úsměvy

12. září 2017 v 20:20 | Lilian
Druhý měsíc je pryč a já tomu nemůžu uvěřit.. Zase to utíká rychle a zároveň když pláče, tak má minuta ne 60 vteřin, ale tak milion!!!

Co já?
Já se cítím už konečně dobře aspoň po té fyzické stránce, což je docela úleva. Rozhoupané hormony mi dávají sice zabrat, ale není to úplně šílené - žádné řvací či hádací scény se nekonají. Spíš mě rozbrečí každá blbost, ale to se dá zvládnout . A nemám pocit takové zombie jako s Libuškou. Možná i proto, že jsem zvyklá na míň spánku a že nemusím vstávat na kojení z postele. Když to nejde vleže, tak stačí aspoň ten polosed a já se opírám o čelo postele a pak se jen sesunu níž a spím Smějící se. Trápí mě exém a bolesti zad, ale jde to. Nedávám to, že se nezvládám věnovat Libušce, jak bych chtěla a nebo naopak Šárince (abych ju měla opravdu celý den na rukách tak jako Libušku). Ale dělám to nejlíp, jak umím a můžu a tak si myslím, že můžu být spokojená. Ovšem bez podpory manžela by to nešlo ani náhodou. A občas se mi i toto zdá málo..

Co Šárinka?
Denní režim zatím moc nemá. Usmívající se Ráno je nějakou tu půl hodinku dobře naladěná, tak to s Libuškou musíme stihnout převlíct, hygienu a ideálně i najíst.. Pak už Šási potřebuje sosat nebo si hrát nebo prostě už uspávat, protože ještě potřebuje pospat.. Někdy to jde v klidu u prsa.. Dost často ale pláče, a tak musím chodit a nosit a uspávat u toho písničkou. Zavinujeme málo. Spíš ju pak už beru do šátku.

Jak jsme omezily noční kojení po 2. roce bez řevu a scén

9. září 2017 v 20:04 | Lilian
Po delší odmlce zas dopisuju rozepsané články.. Tentokrát o tom, jak jsme v klídku zvládly omezit noční kojení a přitom kojíme vesele dál Usmívající se. Aneb podpora imunity a pití stále při sobě a jak říká manžel.. v nejlepším balení Smějící se.

Libuška se ráda kojila od začátku (krom teda bojkotu, co začal v během 4. měsíce a trval skoro 3. měsíce a ze kterého mi mimochodem pěkně hrabalo a dal nám pěkně zabrat než jsme to překonaly!). Pokračovaly jsme plynule v kojení na požádání i když jsem byla těhotná, protože jsem věřila sama sobě, že to zvládám a moje tělo taky.. Navíc to naštěstí jen občas trochu bolelo, ale žádná šílená bolest..

Dokud jsem zvládala, tak nebyl důvod nějaké omezení kojení řešit. Libuška si to omezovala sama (přestala si říkat na každou bolístku, nebo např. přes den venku jsme zvládly domluvou posunout až na doma někdy v jejím roce a půl bez jediné slzičky) a já věřila, že to tak bude i dál s dalším kojením. Ale…

Těhotenství s druhou princeznou jde do finále aneb 3. trimestr

23. srpna 2017 v 19:49 | Lilian
A blížíme se opravdu do finále.. Podruhé a pravděpodobně naposled..

Třetí trimestr má opět svoje specifika. A není toho úplně málo Smějící se.

Občas mám zase stavy jako by mě někdo vypnul, pálení žáhy, nepohodlí z velkého břicha, zhoršení exému, do toho strach jak to bude s tou placentou (jestli je dost nahoře), pak zas z toho, že když už byla správně otočená, tak teď má hlavičku nahoru.. Pěkně opruzná byla i nespavost, i když jsem byla třeba utahaná jak kotě, tak jsem si třeba 3 hod v noci četla, protože prostě jsem měla strašně moc myšlenek nebo naopak špatné sny a nemohla a nemohla jsem spát Plačící. Ale ještě se to všechno celkem dá.. I ty nálady.. Ale výlety už jaksi nee - není na ně čas - manžel se snaží dodělat na domečku co se dá a navíc já už bych žádnou trochu delší trasu neušla.. Ale to neznamená, že mě to nemrzí.. Někdy dokonce moc..

Na druhou stranu, ještě stále si užívám práci na zahrádce - ohnu se na kolena i s břichem :-), a tak už na konci dubna sklízíme ředkvičky, špenát, a za chvíli bude i první ledový salát!! Z toho mám velikou radost, protože pěstování a celkově zahrada je jedna z mých vášní a radostí.. Usmívající se

1. měsíc ve čtyřech :-) – aneb narodila se nám druhá princezna

14. srpna 2017 v 13:48 | Lilian
Zatím mi chybí dopsat články 3. trimestr a porod.. Ale začnu tímto dokud je to maximálně čerstvé. Beru jako svůj velký úspěch to, že jsem aspoň něco dopsala hned po šestinedělí Smějící se.

Jsou každá jiná.. Obě nádherné!! Libuška (aneb jak si říká sama II) blonďatá a světlý typ po Tátovi, Šárinka (tu Libuška překřtila na Šáší) maličko snědá s tmavšími vlásky bude asi trošku po mně.? Úžasný

Zatím je to absolutně bez žárlení a to je úžasný! II chodí hladit a pusinkovat a taky už si řekla, že chce i ona pochovat miminko (krásná věta "Mami puč mimi.").Líbající

Libuška se učí písmenka a maluje rodinu aneb 22. měsíc – 24. měsíc

22. června 2017 v 19:29 | Lilian
Tak jsem zase nabrala hezké zpoždení Usmívající se. No co se dá dělat. Částečně je to tím, že jsem večer už hotová, částečně tím, že jsem byla zakoukaná do pár seriálů - Victoria, Vikings, The Crown, no a teď zrovna Breaking Bad.. Docela mazec.. Ale o tom jinde a jindy (pokud zbyde čas Smějící se). Teď k tomu co je nového u Libušky. Ale blíží se termín porodu (přesně 7 dní!) tak je jasné, že pak už bych článek nedopsala... Tak se do toho zhurta pustím:

Co Libušku baví
  • Zpívání - Krásně zpívá už x písniček - vyletěla holubička, prší-prší, pec nám spadla, jede poštovský panáček, ovčáci, holka modrooká… + hodně říkanek říká/ukazuje z nich slova co zná.
  • V podstatě denně stavíme z dřevěných kostek
  • Kreslí nás jako rodinu - kolečka (šišoidy s tečkama jako očima) .. všechny 4.. to je totální nádhera.. Líbající
  • Knížky - už má oblíbence Medvídka Pú, Včelku Máju, Veselou mašinku… a některé čteme holt pořád dokola Smějící se, pravda aspoň máme čím proložit ty říkadla…
  • Baví ju počítání prstů/jejich pojmenovávání
  • A miluje písmenka (už umí poznat víc jak půlku abecedy ) - např. L - jako Lili, M - Mami, T - Tati, B - babi, D - děda, K - krásná, A, E, I, O, U - naučil Táta už dřív, H - hrozno, R - rybička, V - včelka Maja, Z - zima… aneb Slabikář Včelky Máji Usmívající se

Zdravý dort k 2. narozeninám bez cukru, vajec, piškotů apod.

27. května 2017 v 19:22 | Lilian
Ani tentokrát jsem neslevila z nároku, že chci dort ideálně zdravý, bez cukru, vajec, piškotů. Navíc jsem měla v plánu full vegan verzi, kterou ale nakonec překazil jogurt, který jsem nestihla ozkoušet zda by oslavenkyně jedla a bála jsem se, že by nechutnalo, takže jogurt byl obyčejný - ale to do příště taky vychytám Mrkající. Navíc jsem chtěla aby dort byl dost sladký i pro nás dospělé, kteří jsem holt na sladkosti zvyklí… Takže jak dort vznikal? Usmívající se

1) KORPUS
Udělala jsem normálně buchtu na plech, kterou jsem měla ozkoušenou, že trošku nakyne a máme ji všichni rádi (pochválena i ne-vegany).

Těhotenství s malou princeznou.. aneb 2. trimestr

26. května 2017 v 19:43 | Lilian
Druhá naše princezna je na cestě.. V průběhu 2. trimestru jsme zjistili, že čekáme druhou holčičku!! A celkem brzy jsme se shodli i na jménu.. Bude to Šárinka.. Ve finále byly jména jako Eliška, Svatava, Šárka a pár dalších.. ale Šárinka u nás vyhrála Usmívající se.

Celkem brzy cítím pohyby, už někdy v průběhu 18. týdne a pak to začne být pravidelně večer, když si lehnu a jsem v klidu.. Za pár dní už to pozná i manžel Líbající. Hrozně si užívám, že ta naše malá holčička s námi začíná komunikovat!

Následuje výčet příjemností, které mě provázejí a to prosím pěkně nejsem hypochondr.. Smějící se. Ale někdo to může brát i jako radu co si pořídit za léky Mrkající.

Příběh: naše znakování s dcerou

24. dubna 2017 v 14:16 | Lilian
Protože jsem psala pro diplomku jedné paní takové shrnutí příběhu našeho dosavadního znakování, tak to dávám i sem na blog. Třeba někoho zaujme a inspiruje ho to k vyzkoušení znakování se svým dítětem. Mrkající Já jsem za znakování strašně moc ráda!

Dozvěděla jsem se o znakování z nějaké skupiny na facebooku a pak jsem se přidala do skupinky znakování s miminky. Měla jsem trochu podpory od sestry, která se o to taky zajímala, ale pak to nějak s dětmi nerozjela - takže jsem měla nějaké počáteční info i od ní a manžel koupil knihu a kartičky. Žádného kurzu jsme se ale neúčastnili a zkoušeli si to po svém.

Začala jsem na malou znakovat v jejích cca 7,5 měsících. V podstatě jsme začali, když začala odpovídat na znaky - jak je velká a paci-paci. Začali jsme se znaky - hotovo, ham, světlo, napít... Moc mě to baví a těším se, jak se budeme víc a víc schopni domlouvat.

První co Libuška zvládla bylo světlo v cca 9,5 měsících. V roce uměla 7 znaků (z nich nejužitečnější bylo hotovo a ještě (to jsme totiž praktikovali často jak u jídla, tak u čtení či dalších aktivit a věděli jsme tak, jestli ji to ještě baví - např. stavění kostiček - nebo už chce aby něco skončilo (např. hotovo často ukazovala u oblíkání Smějící se). Hotovo si sama trochu upravila (asi se jí ta naše verze špatně dělala). Jen pro srovnání s mluvením - 1. naprosto jasné slovo bylo v (táta) v cca roce.

Libuška je knihomolka a miluje písničky aneb 19. měsíc – 21. měsíc

21. února 2017 v 20:26 | Lilian
Nestíhám články s pokroky psát každý měsíc jako dřív, ale to neznamená, že by jich bylo míň.. Jen to všechno rychle utíká (tedy na jednu stranu... - některé noci jsou stále nekonečnéSmějící se). Ale aspoň zas po těch 3 měsících jsem se vzchopila.

Kojení a spaní
Jsem podruhé těhotná (jak se cítím v těhotenství jsem shrnula zde Usmívající se - aneb článek plný veselostí-nevolností.?Smějící se).. Ale v klidu dál kojíme. Naštěstí. Jednak protože, Li cítí změnu (těhotenství) a potřebuje se ujistit, že je vše ok a jednak protože začátkem listopadu vylezl další zubík (horní levá čtyřka). Pak byly lepší noci cca týden - kdy se odpojila se cc v půl 10 a kojila jsem třeba až v půl 1 (mezitím plácáme/hladíme na střídačku, ale to je v polospánku a někdy ani není třeba). Občas ještě druha taková fáze třeba 1,5-2 h.. Pak zase horší noci (úplněk - což bývá vždy horší i pro mě spaní - a navíc jí leze pomalu špičák). Občas i nějaký ten sen kdy začne brečet hodně z ničeho nic a člověk má málem infarkt.. Ale jak říkám, už jsme zvyklí na to časté buzení a nejsme z toho zombie, takže to necítíme jako nutné lámat nějak přes koleno.

Komunikace
Komunikace a domluva se stále zlepšuje a Li skvěle rozumí. Když třeba chceme jít ven, tak ví když jí řeknu ať si nachystá oblečení, do které skříňky má jít a stačí jí říct co má vyndat.. Nebo si uklidí pyžamo, odnese nočník na místo.. Rozumí hodně.. Hodně toho ještě nenamluví, ale postupně to přichází..
Mezi další slovíčka Li zařadila:
  • 19. měsíc - babba (babi), dada (děda), Táta ji naučil haf (říká ham - protože f jí tam nejde, ale domluvíme se), houpa a hají
  • 20. měsíc - houba (fakt praktické slovo, že? - ale líbila se jí prostě houba v knize o mašinkách :-)), didi (dinosauři - aneb oblíbené puzzle)
  • 21. měsíc: jejda-jejda (třeba když spadne věž), i-i (Lili), bubu (buchta a nebo bubínek - záleží na situaci :-)), dá (dál), ti-ta (jakože tik-tak - hodiny)

Provokující myšlenky ohledně výchovy dětí od Naomi Aldort

20. února 2017 v 20:26 | Lilian
Dítě potřebuje hranice. Rodiče jsou od toho aby se poslouchali. Dítě se musí podřídit - rodič má přece pravdu. Když bude usínat sám, bude samostatný. Pokud ho budu chválit, pochopí co je dobře a špatně a bude dobře vychovaný...

Hm.. Když se zamyslíte trošku hloubš. Cítíte ty paradoxy? Bude dítě samostatné když bude poslouchat co mu kdo řekne (nebo bude spíš podřízené a nebude se umět samo rozhodovat)? Bude dobře vychované když se bude řídit souhlasem a chválou jiných (nebo to spíš povede třeba k hledání souhlasu u vrstevníků a zapadnutí možná do špatné skupiny až to bude teenager)?

Narazila jsem na velmi výživnou přednášku od Naomi Aldort v rámci Duše K - O svobodné výchově dětí. Protože je nabitá zajímavými myšlenkami, tak jsem si dělala výpisky, a tady je shrnutí základních myšlenek, která nás mají trošku vyprovokovat k zamyšlení se nad stereotypy, které máme v hlavě. A tady jsou některé provokující myšlenky:

  1. Dítě je samostatné a nezávislé, když se řídí tím, co samo cítí (a ne tím, co mu řekneme) - Např. samostatné spaní znamená nezávislost není pravda a naopak učí závislosti, protože to co cítí je, že chce spát s rodiči, ale rodiče řeknou ne, a tak se naučí, že to co cítí asi není dobře a nemůže tomu věřit, ale musí věřit (závisí) na tom, co si myslí někdo jiný
  2. Dítě je VŽDY pravdivé - neboli má vždy DOBRÝ důvod pro to jak se chová (je na nás abychom se podívali, jestli se nechová dle nás nevhodně proto, že jsme ho dali do situace, kterou není schopno zatím zvládnout.. třeba domluvit se s dalším dítětem, jak si prostřídají hračku, kterou oba chtějí. Např. i když bouchá sestřičku, tak k tomu má dobrý důvod (nenecháme ho to samozřejmě dělat), ale jsme to my, kdo je za tou příčinou - tím, že jsme ho do té situace dali a nechali ho tam s ní třeba samotné příliš dlouho - i když se spolu ještě nejsou schopni dobře domluvit..). Když jsme my ta příčina, tak to můžeme změnit.

2 čárky na testu - aneb podruhé v tom :-)

27. ledna 2017 v 20:01 | Lilian
2 čárky na těhotenském testu!!! ÚžasnýUsmívající se Máme radost jak blázen, ale snažíme se ji zatím brzdit, takhle na začátku jeden nikdy neví.. Navíc čárky jsou dost nevýrazné asi 5 dní po sobě (což by podle některých diskuzí na netu mohlo znamenat mimoděložní těhotenství, tak jsem se trochu bála, a i když jsem si říkala, že to není pravděpodobné, tak červíček hlodal). Pak už to ale byly zřetelné čárky a mě čekala kontrola u doktorky, která naštěstí potvrdila, že je vše v pořádku.

Úžasné.. Nepopsatelné.. Zázrak je na cestě - naše druhé miminko.Líbající

Co vás čeká po větě: "To znám, pořídil jsem si štěně a to je jako dítě."

7. prosince 2016 v 19:52 | Lilian
...neříkejte, že tu únavu znáte, protože jste si zrovna pořídili štěnátko, a to je stejné jako dítě... protože jinak:

  1. vás umlátím balíkem vyžehlených plínek (žehlit aspoň do půl roku věku),
  2. potřu krémem na rozpraskané bradavky (a to nemluvím o té bolesti než si zvyknou),
  3. vás budu budit řevem u vašeho ucha až vás spánkově vydeprimuju ke stavu nemyslící zombie (přerušení spánku po půl hodinách, občas 10 minutách nebo pokud jste extrémně hodní tak po hodině)
  4. nechám vás po spánkové deprivaci tápat mezi kostičkami (z postavené věže, kterou vaše šikovné dítě zvládlo zbořit) až po něčem zaručeně uklouznete
  5. opatlám vám ruce v pořádné náloži v plínce (při záchraně koberce je třeba něco obětovat)
  6. každý den vám dám do rukou sedmikilovýho psa ať mu hodinu zpíváte a chováte, abyste ho uspali
  7. pustím vám nahrávku pláče/křiku dítěte a nechám vás to aspoň hodinu denně poslouchat (pro ty kteří doporučují vyřvání dětí to nechám běžet celou noc)
To jen tak pro začátek Usmívající se.

Prostě štěnátko NENÍ totéž co miminko, i když milujete pejska sebevíc (a tím vůbec nezpochybňuju, že je to člen rodiny).

První věty ve znacích, 1. očkování a čtení knih – Libuščin 16.-18. měsíc

7. listopadu 2016 v 19:47 | Lilian
Je toho tak strašně moc, že nevím jak začít.. Je to převážnou většinu času super.. Smějeme se spolu, tancujeme na mé oblíbené španělské songy, chodíme na pracovat na zahrádku.. A čas utíká a to naše miminko tak roste…

Spaní je určitě o dost lepší od začátku, kdy jsem se nemohla ani pohnout, zašustit peřinou, nebo přes den spávala jen v náruči.. Dál uspáváme u prsa a vyhovuje nám to.. A je to teda úžasná blízkost, ty mhouřící očka Usmívající se. Teď je to přes den minimálně 35 min sama a někdy i 75 min a až pak mě zavolá 'Mama' a spí pak ještě se mnou.. Většinou se dostanem tak na 1,5-2 hodiny spánku, což je paráda.. No a já si prostě odpočívám nebo čtu a beru to jako pozitivum, že mě 'přinutí' se zastavit…

S jídlem je to jak kdy, někdy jí jak zjednaná a dá si i polívku i druhý, někdy po pár lžičkách nechce. Nejlepší je ovšem naše jídlo a ideálně z našeho talíře velkou lžičkou :-D. Snídaně jsou většinou obecně nejslabší (možná nemá hlad po ranním kojení?). Taky už víc jí i sama lžičkou. Sice toho hodně skončí na zemi, ale jak jinak se to naučit, že? Mrkající Většinou něco sní a dost se i kojí, takže se nemusíme bát, že strádá.. Zlepšilo se i pití z hrnečku, míň rozlívá (i když ji to ještě stále fascinuje.. no koho by to taky nebavilo, že.? Usmívající se).

Co Libušku hodně baví: Tak když jsme venku, tak zahradničíme - hrabeme se v záhonku a sklízíme, nosí rajčata, zalévá z kyblíčku nebo nosí v kyblíku hlínu (zarovnáváme zrovna naši zahradu) a pomáhá s pletím, hází kamínky do kyblíků s vodou.. No a když si hrajeme vevnitř, tak nejčastěji čteme (to vydrží fakt dost dlouho) + si u toho znakujeme zvířátka/co dělají, hrajeme na hoňku (běhá už pěkně rychle i když mám pocit, že někdy dává pořád nohy dovnitř), mooooc ráda hraje na klavírek, skládá puzzle zvířátka a kreslí na mazací tabulku (buď kreslí ona, nebo řekne co chce abychom nakreslili). A miluje kramování hrnců - klidně párkrát denně! Úžasný

Nenechám dítě vyřvat ať mi to radí kdo chce

5. září 2016 v 9:39 | Lilian
Máme malého (už 16 měsíčního) andílka a občas ty rady jsou docela matoucí.. Pochovej ji, když pláče, ale nechovej dlouho ať ji nerozmazlíš... Musí se naučit spát. Pokud nechce usnout sama v postýlce, je to problém. Nemůžeš uspávat (od čeho jsou asi ukolíbavky a pohádky na večer?)

No prostě mazec.. A hlavně když člověk řekne, že se malá budí docela dost nebo že nechce usnout sama, tak skoro všichni radí nějakou techniku zahrnující vyplakání/vyřvání dítěte do totální únavy a bezmoci, která ho 'naučí' akorát to, že máma s tátou mu nepomůžou i když je volá... Je mi z toho smutno, přitom každý rodič intuitivně jde a bere dítě na ruce, když pláče..

Znakování zvířátek, zlepšení denního spaní a první slova – Libuščin 13. - 15. měsíc

7. srpna 2016 v 15:59 | Lilian
Čas rychle utíká. Občas je to nádhera - dostáváme pusinky, lechtáme Libušku na bříšku, bafáme na sebe, honíme se po zahradě… Občas je to těžší - nemá náladu, mrčí, vypadá jako věčně nespokojené kuře a pak pomáhá buď kojení, nebo ponosit nebo tanec s Tátou Usmívající se. Je to prostě fakt úplně jinej život než ve dvou.. Manžel to hezky shrnul - přibylo starostí, ale i hodně radostí! To jen tak zamyšlení na začátek.. teď už rup-šup na to, co je nového, protože je toho spousta Mrkající.

13. měsíc je ve znamení zlepšení denního spaní. Dřív jsme nemohli vůbec položit a celou dobu nám spala v náručí. Jak jsme položili, byla do 10 minut vzhůru. Teď začalo procházet položení na 30-45 minut (v průběhu 15. měsíce se dostane i na 45-60 minut!), kdy je obložená našimi župany (cítí nás) a já na ni vždy nakouknu a můžu mezitím v klidu vařit/pracovat.. Pak jak se probudí, tak už s ní ležím a ještě spí dál. S těmi župany přišla babička a jsme rádi, že se to spinkání mění i bez nějakého vyplakávání. Zavinujeme už naprosto výjimečně, další měsíce už vůbec.. Co se změnilo večer, kdy jsme byli zvyklí, že chodila spát docela brzo, tak teď nechce. Prostě až v 9 večer a nechce usínat naboku, ale na břiše (ale i tam jsme si už kojící polohu našly, takže pohoda Mrkající) a vstává kol půl 8. Během 14. měsíce se ustálil trošku režim na 1 denní spánek (11-13) se vstáváním ráno v 8, usínáním večer v 9. Navíc se občas zadaří a usne v autosedačce, což taky v podstatě neexistovalo, nebo aspoň s velkými protesty..

Komunikační skok kupředu. Zaprvé Libuška víc experimentuje s hlasem, říká hlavně ta, maa a naučila se vyplazovat jazyk, což vypadá megasrandovně. Ve 14. měsíci přidala slabiku papa (opakuje ji když říkám papír, papat, pápá z okna :-)). A konečně jsme se dočkali prvních slov!!!!

První rok života ve třech – velké milníky a malé shrnutí

11. července 2016 v 17:28 | Lilian
Nás první rok života ve třech... Jak to jen popsat.??

Nádherný, úžasný, plný radosti, dojetí.? No tak jen samé superlativy psát nejde, protože občas to byl taky velký masakr, nápor, vypadali jsme jako zombie. Ale byl to rozhodně nezapomenutelný rok plný nových zážitků! Jak pro naši holčičku, tak i pro nás. A co nás nezabilo, to nás posílilo Smějící se. TO určitě platí!

A pro takové ohlédnutí, tady jsou některá zajímavá poprvé/milníky:
  • 1. úsměv - 1,5 měsíce
  • Zvládnuté pasení koníků - 3 měsíce
  • Hlasitý nádherný smích - 3,5 měsíce Líbající
  • Otáčení na břicho - 3,5 měsíce

Libuška má rok

12. června 2016 v 18:24 | Lilian
…opět jsem ve skluzu, ale nějak mě to tentokrát neštveUsmívající se.

Jak už jsem naznačila v minulém článku, na 1. narozeniny jsme se poctivě chystali Smějící se. Hlavní výzvou byl pro mě dort, protože jsem chtěla něco, co bude moct Libuška jíst (a vzhledem k tomu, že to nesní celé, tak abychom to jedli i my velcí dospělí S vyplazeným jazykem). Nechtěla jsem dělat dort z piškotů apod., protože to Libuška vůbec nejí a myslíme si, že na to má čas vzhledem k tomu kolik je tam cukru.. O tom víc v článku Recept na dort k 1. narozeninám - bez cukru, vajíček a piškotů :-).

V Den D mi ukáplo ráno pár slz, když jsem si zavzpomínala, jak jsme loni touhle dobou poprvé uviděli naši holčičku... A pak už jsem se jen těšila na odpoledne, jak vypukne ta slávaLíbající. Oslava se povedla - měli jsme veselé balónky, Libuška s nadšením listovala novou knihou, seznamovala se s veeeelkým sloním plyšákem a my jsme jí připíjeli s dojetím na tvářích na zdraví Usmívající se.

Pak došlo na dortík Smějící se. Libuška ochutnávala, ale nevěděla si s tím moc rady a i když jogurt má ráda, tak zatuhlý jogurt jí přišel trošku podezřelý.. Spíš dortík patlala po ručičkách než jedla, ale něco snědla a hlavně to byla velká zábava Úžasný. Jinak dort nebyl ani moc suchý ani nesladký, takže poté, co z něj Libuška něco ujedla, tak jsme si dali i my a nikdo si nestěžoval.

Nějak stále nechápu, že utekl rok… Je to rychlé a zároveň se to někdy vleče asi jako třicetiletá válka. Každopádně si užíváme všechny ty pokroky, které od toho malého miminka Libuška udělala. A zatím se dál těšíme na některé ty milníky jako jsou slovíčka máma a táta, a cílené titulování těmito krásnými jmény… Líbající

Takže takto kratičce - pocitově - o narozeninách a další články budou následovat.. Mám jich rozepsaných dost - objevování na zahradě, jak vůbec zakládáme ekozahradu, plány a sny, jak jsem začala vypomáhat v práci... Je toho moc a je to prostě úžasný život ve 3 Líbající.

Recept na dort k 1. narozeninám – bez cukru, vajíček a piškotů :-)

20. května 2016 v 17:55 | Lilian
Opravdu jsem nechtěla dort plný cukru, čokolády, piškotů a jiných lahůdek, na které si myslíme, že má roční dítko dost času. Zdravý a dobrý dort, ideálně bez cukru (takže žádné piškoty, sušenky, pudink a podobné věci, které jsou cukru plné). Takže jsem dávala do kupy recepty, až jsem udělala nějaký kompromis z toho co Libuška zná a jí. Ten jsem ozkoušela asi 14 dní a předem, a protože se osvědčil (čti Libuška ho neplivala a snědla pár lžičekSmějící se), tak jsem věděla, že mám recept na 1. narozeninový dort Usmívající se.

Libuška chodí!!! aneb 12. měsíc naší holčičky

16. května 2016 v 16:04 | Lilian
Tak tento měsíc jsme zahájili opravdu nádherně! Libuška chodí!!!!! LíbajícíÚžasný A já nemůžu uvěřit, že koncem měsíce bude mít ta naše malá pišišvorka rok...

Začátek měsíce je ve znamení opět zhoršení spaní, které se koncem minulého měsíce trošku zlepšilo (aspoň na občasné 2 hodinové intervaly v nočním kojení). Přisuzujeme to dalším zubům, protože je i ukňouranější přes den a navíc dole je vidět nateklá dáseň. I přes den je horší a delší uspávání, takže zas dáváme heřmánek.. Pak zas klidnější, naštěstí aspoň ty hodinové intervaly s občasnými horšími chvílemi během noci! Usmívající se

Libuščina jemná motorika je báječná! Mrkající Sbírá 've špetce' smítka (někdy imaginární, někdy opravdová Smějící se) z podlahy/deky na pohovce a dává nám je. Hrozně ji to baví. Možná i to, jak jí s vážnou tváří děkujeme Usmívající se. Z povídání říká - tatata, ma-ma, baba.. ale ještě nás tím nevolá. Ale když se zeptáme kde je Táta/Máma, tak na nás ukáže.. Akorát když si jakože stěžuje, že se jí něco nelíbí, tak používá mamamama...S vyplazeným jazykem
 
 

Reklama