Zamyšlení nad filmy

Film Earthlings - aneb z toho jak se chovají lidé se mi chce zvracet

21. ledna 2018 v 16:25 | Lilian
Fakt mazec a mazec!! Film jsem musela zkouknout na třikrát, protože bych to nedala. Třásla jsem se smutkem nad tím vším utrpením. Chtělo se mi zvracet. Nejsem schopna pochopit, že když už lidi zabíjí (s vírou, že musí maso jíst, což nemusí), tak proč i týrají. Jak to, že tak otupí, že to nevidí? Plačící

Je mi zle z toho, že jsem se k tomuto dostala tak pozdě. Že jsem nad spoustou věcí nepřemýšlela a přejímala je prostě tak jak byly zvykem. U nás v rodině, v naší společnosti... např.
  • Maso je důležitý zdroj bílkovin a prostě výživná potravina. (ne zabité zvíře, které žilo v nějakém velkochovu a pak bylo tím ani ne nejrychlejším, ale prostě nejlevnějším, způsobem zabito)
  • Mlíko je na vápník, když ne mlíko, tak jogurty a tvaroh. To je základ! (ne mlíko od krávy, která byla uměle oplodněná, pak jí bylo hned po narození sebráno tele a dojila se tak dlouho jak jen to šlo)
  • Kožená kabelka je krásný luxus (a ne mrtvá napuštěná kůže zabitého zvířete)
  • ZOO je pomocník pro ukázání zvířat dětem a přitom pomáhá zachovávat druhy (ne týrání zvířat v umělém prostředí, kde jen sedí a my je očumujem)
  • Další a další věci

Nevím co napsat dál. Asi, že je zvláštní, že se člověk nad spoustou věcí vlastně vůbec nezamýšlí...
  • nad tím, že kráva dává mléko jen tehdy, když má telátko (a když teda ho kupujeme my v sýrech a spol. tak ho to telátko asi těžko může dostávat)
  • nad tím, co se děje se všemi těmi kohoutky, když na farmách mají jen slepice, protože ty snášejí vajíčka
  • nad tím, jak vlastně ty zvířata co pak jíme žijí, co jí, jak jsou zabíjeny
  • nad tím, že přece lidské zájmy nejsou nad zájmy ostatních - ať už zvířat, tak zbytku přírody
Vlastně, jak to, že když nemáme žaludek na to vědět, jaký mělo život to zvíře a jak bylo zabito.. Jak to, že máme žaludek na to ho sníst??

A vlastně ani nevím, co s některýma věcma budu dělat.
Že nebudu jíst maso, mlíko, vajíčka mi bylo jasný hned po první třetině filmu. Víc jsem toho prostě fakt na jeden zátah nezvládla. Ale co naše malé holčičky? Troufáme si na to, dělat tenhle výběr za ně.? Nebo to necháme na nich, kdy k tomu dospějí, kdy se budou ptát odkud to co mají na talíři je? A co ZOO? Nebudeme je tam brát i když je zvířátka fascinují a počkáme na dobu kdy se začnou ptát proč jsou za mřížemi a ne doma kde bydlí ať už je to kdekoli?

Noooo.. Čeká nás ještě s manželem asi dlouhá cesta. Spousta přemýšlení a spousta rozhodování a diskuzí.

Každopádně nechci přispívat k utrpení. Nechci. Fakt nechci. Takže začínám plně veganit místo minimalizace.

Tento rok s tím, co vše mám v plánu a co se mě/nám honí v hlavách bude asi docela přelomový!!!

Jak vnímáme vozíčkáře? - Dokument: Čtyři kolečka navíc

8. ledna 2017 v 20:05 | Lilian
Líbí se mi když dokument klade člověku otázky, kterým se tak trochu vyhýbáme nebo nás ani nenapadnou...

Tady je to o lidech na vozíku. Jak si myslíme, že chtějí, abychom se k nim chovali? Jak si myslíme, že by to ovlivnilo nás, kdybychom byli na vozíku? Je v pořádku, aby měli děti? Jsou schopni to zvládnout sami? Proč se k lidem na vozíku někdy ostatní chovají jakoby byli postižení nejen fyzicky?

Jak to máte vy? Přemýšlíte nad některými těmito otázkami a máte v tom jasno? Já už ve většině z nich ano. Jen otázka mně samotné na vozíku - to je zas něco úplně jiného, když si uvědomí člověk, že se to může stát i jemu, že prostě nehody se stávají...

Dokument: Od drog k buddhismu

14. prosince 2016 v 19:48 | Lilian
Další zajímavý dokument, tentokrát ale z jiného soudku. Závislosti a svoboda.. To mě fascinuje už od puberty. Experimenty. Kde končí svoboda (zkoušet a poznávat) a kde vzniká závislost, kterou si třeba ani nechceme přiznat?

K drogám jsem pravda blízko neměla, ale alkohol to byla pro mě trochu jiná metla.. Která přikrývala moje problémy, i když je samozřejmě neměla šanci vyřešit. Ale tehdy mě aspoň uvolnila a odvedla k jiným zážitkům. Tyto pocity mi připomněl zpěvák Vitacitu D. Horyna, když popisoval, jak řídil sám sebe z dálky...

Dokument: Děti bez lásky (1963) - jak se žije v kojeneckém ústavu

12. prosince 2016 v 20:13 | Lilian
Dokument o kojeneckých ústavech z roku 1963...

Před pár dny jsem sem dávala odkaz na dokument s tímto tématem z letošního roku. Je strašně smutné, že se změnilo velmi málo (např. už nemá jedna teta 12-14 dětí, ale jen 4-5!). Už zde se řeší, že děti potřebují nejen lékařskou péči (kterou se často argumentuje jako hlavní plus kojeneckých ústavů), ale HLAVNĚ LÁSKU, OBJETÍ, POZORNOST, PÉČI A MOŽNOST VYBUDOVAT SI PEVNÝ VZTAH S PEČUJÍCÍ OSOBOU. Ve srovnání s dokumentem 2016 V nejlepším zájmu dítěte (na mém blogu zde) se změnilo opravdu strašně málo a přitom jsou od sebe ty dokumenty časově víc jak 50 let!!!

Může existovat zábavná škola? - aneb praxe Summerhillu

9. prosince 2016 v 20:25 | Lilian
Vzdělávání dětí je možné i zábavně a bez povinné školní docházky?
Je možné, aby děti samy rozhodovaly co se budou učit?
Co je pravdy na tom, že když se učí děti co chtějí dosahují mnohem lepších výsledků a navíc rychleji?
Může fungovat demokracie ve škole?

Úžasný film, který zase obohatil můj pohled na učení se.. Hlavně na užitečnost biflování, dětské sny, touhu se dozvídat a zkoušet nové věci.

Dokument: V nejlepším zájmu dítěte

9. prosince 2016 v 17:48 | Lilian
Hodně zajímavý dokument o tom, jaký mají život děti, o které nejeví zájem rodiče/nezvládají jim zabezpečit prostředí. Srovnání přechodné pěstounské péče a kojeneckých ústavů.

Mě dává logiku přechodná pěstounská péče. Člověk je tam jen pro to dítě a nemusí se starat o 4-5 dalších (což je opravdu hroznej nátěr, nervy a nestíhačka). Dítě má větší interakci a oporu v jedné osobě, i když to není máma. Ta osoba se stará kontinuálně 24 hodin a nestřídá se na směny víc lidí. A pro lidi, kteří tvrdí, že je to drahé.. Není, stojí to cca polovinu co ústavní kojenecká péče pro jedno dítě!

Film: My děti ze stanice Zoo

29. července 2014 v 19:00 | Lilian
Knihu My děti ze stanice zoo jsem četla jako teenager mockrát. Fascinace rozkladem osobnosti, únikem do závislosti (jak je to snadné) a působivým vykreslením společnosti. Film byl natočen podle autobiografické knihy stejného názvu v roce 1981. Film nikdy není jako kniha. Nejde tam nacpat všechny detaily, všechny zvraty a popisy nadějí a jejich zmaru.. Ale prostředí mladých, kteří se chtěli vymykat většinové společnosti a pak zkoušeli a zkoušeli až od hašiše přešly na různé tabletky a přes šňupání hašiše došli až k píchání heroinu. Život se scvrkl do extáze během háčka v žilách a do nutnosti sehnat další dávku než se dostaví totální absťák..

Zavázané oči - další exkurze do Saurovy tvorby

30. dubna 2014 v 19:39 | Lilian
Los ojos vendados - Zavázané oči
Režie i scénář: Carlos Saura

Musím přiznat, že Ana y los lobos (Ana a vlci) mě zaujalo a dostalo víc. I když i zde byly velmi silné momenty - např. zamyšlení v poli při bolesti v zádech, herecký růst uzavřené ostýchavé Emílie během jednotlivých příprav na hraní divadelní role nebo třeba vyrovnání se s komplexů z období dospívání ve skladě uhlí. A Geraldine Chaplinová hrála v obou kouscích, které jsem zatím od Saury zhlédla a její herecký výkon byl úžasný v obou filmech, plný přirozených emocí..

Prostě ponoření do španělské kultury, mentality a emocí.. Usmívající se

Filmy, které mě dojímají...

22. září 2013 v 13:24 | Lilian
Filmy, které mě krásně dojímají, někdy pohladí, někdy rozbrečí...
  • Podzim v New Yorku
  • Love actually
  • Los abrazos rotos (Rozervaná objetí)

Los olvidados

29. května 2013 v 18:43 | Lilian
Zapomenutí...

Jméno nádherně vystihuje hlavní hrdiny. Film ukazuje velmi realisticky dospívající z chudých rodin, kteří přežívají na okraji společnosti a nemohou sehnat práci, uživit se bez krádeží či podvodů..

Zrzavá veverka

5. října 2012 v 20:43 | Lilian
Další španělský filmek, který jsem nedávno viděla: La ardilla roja

Moc se mi líbí jméno Zrzavá veverka Usmívající se. Byl to název kempu, název filmu a taky veverky se ve filmu často objevovaly v důležitých rolích... No dobře, to bych kecala Mrkající.

Filmy, které děsí..

20. září 2012 v 19:26 | Lilian
O těchto filmech se dá těžko říct, že je mám ráda.

Habermannův mlýn

12. srpna 2012 v 8:37 | Lilian
Už je to skoro měsíc co jsme tenhle film viděli, a ještě se z toho nemůžu vzpamatovat..

Piel que habito

17. května 2012 v 12:31 | Lilian
Konečně jsem před asi 2 dny viděla další Almodovarův film - Piel que habito (Kůže kterou nosím) - a musím říct, že ve mně opět zanechal hluboké dojmy se spoustou otázek ohledně možností medicíny, kde končí výzkum a začíná zneužití, jak morální principy ovlivňují naše chování...

Antonio Banderas mi dokázal, že umí zahrát i postavu se silným psychickým pozadím, s rozhodností a bez lékařských principů zato plný bezohlednosti a egoismu, který měl slabost jen pro svou dceru..
Nádherné zelené oči, které zářily zpod masky, cvičení jógy pro odpoutání mysli od těla či paradox některých situací, absolutní neetika a na druhé straně chyba následovaná vnitřní silou a odhodláním...

Chce to vidět, ale je to pro silné nátury. Ostatně tak jako valná většina jeho filmůSmějící se.

Mluv s ní!

7. srpna 2011 v 20:24 | Lilian
Další z Almodovarových filmů, které jsou pro mě večerním zážitkem. Náhled do duše jiných lidí, jejich problémů, snů i vášní. Zanechává dojetí, překvapení, okamžiky úsměvu i slzy nad osudem a lidskými rozhodnutími.

Jane Eyre (2011)

1. srpna 2011 v 20:58 | Lilian
Pochmurný hrad, tajemné nepochopitelné události a číhající hrůza, romantický příběh s nelehkou cestou, a zajímavá postava a psychologie hlavní hrdinky! Jedna z mých mooc oblíbených knížek, zvlášť když jsem byla menší.

Existuje právo na smrt? Odpověd hledá film Mar adentro

9. května 2011 v 20:33 | Lilian
Má člověk právo se sám zabít, vzít si život i když on sám jej nestvořil? Nebo stojí vždycky zato život žít? A je život životem, pokud si ho člověk není vědom / pokud trpí obrovskou bolestí? Lidé, kteří se pokusí o sebevraždu nejsou stíháni, a proč nemůže někdo legálně euthanázii provést?

Existuje jak právo na život tak i na smrt?

The King's Speech - He has a voice!

19. dubna 2011 v 22:49 | Lilian
Pěkný filmek.. Vede k zamyšlení nad vlastními nedostatky, nad tím, zda si je uvědomuji a snažím se s nimi něco dělat. No, každopádně zajímavé. Král, který nemůže mluvit ve společnosti a koktá, je problém pro motivaci a důvěru lidu, v tom, že je dokáže vést válce a těžkých časech. Bojuje se sebou, aby pomohl bojovat celému národu. Pěkně film ukazuje i předsudky společnosti, osobní traumata a obtížnost volby...
Zdroj zde.

H. Třeštíková: Dokument Katka

26. března 2011 v 20:07 | Lilian
Tak tomuhle říkám Dokument s velkým D!

Opravdu hluboký pohled do problematiky závislostí, do duše člověka která je slabá pod nánosy heráku, do života ve squatech. Dokument natáčený se závislou Katkou Bradáčovou od jejích 19 let, kdy byla terapeutické komunitě Sananim a toužila po obyčejném životě... Čas ale ukazuje její návrat k drogám, přítele (který skončil ve vězení), krádeže, prostituci a jen občas se objeví naděje a touha s drogou natrvalo skoncovat...

Ana y los lobos - aneb vzhůru na kořist!

25. března 2011 v 15:57 | Lilian
Anna a vlci... Nevím, jaké asociace mají ostatní s vlky (moje nejsou příliš dobré, tedy aspoň v minulosti nic moc), ale název zní zajímavě a takový je i film režiséra Carlose Saury. Zůstala mi po něm taková zvláštní pachuť, rozdrásanost a překvapení jestli to opravdu myslí vážně.
 
 

Reklama