Úvahy

Jídlo je nutnost, radost nebo závislost?

6. ledna 2017 v 20:16 | Lilian
Jídlo... hlad... chuť... mlsná...

Co se vám vybaví při slově jídlo? Je vám jedno čím utišíte kručící žaludek a klidně byste jedli amarouny? Začne vás honit mlsná, sbíhají se vám sliny na nějakou oblíbenou pochoutku? Nebo vás napadne co dobrého připravit a je pro vás vášní vařit dobré a ideálně zdravé jídlo? A nebo se občas cítíte závislí - na cukru / chipsech / Coca-Cole / ...?

Pozorujete třeba, že když se začneme nějakých jídel/pochutin zbavovat, zjistíme, že je to normální závislost, že nás pak honí chutě, že máme v podstatě absťák (např. se špatnou náladou, malátností a v podstatě nechutí cokoli dělat)? Jíte, když máte hlad a nebo jen proto, že je např. čas večeře? Konzumujeme prázdné jídlo (vařené a průmyslově upravované)? Nebo myslíte, že to vůbec nevadí a že jde jen o určité zachování rovnováhy mezi sacharidy, tuky a cukry? A jak je to s tím raw? Je v podstatě všechno dobré zabité tím, že to vaříme/škvaříme/mrazíme atd. - nebo je to blbost?

Otázek mám spoustu. Odpovědí už míň. V podstatě žádné. Protože stejně si na tyto věci musí odpovědět každý sám. Každý to cítí jinak. Já nad jídlem přemýšlím v poslední době hodně často. Myslím si totiž, že všechno souvisí se vším... Když jím 'špatné jídlo', tak se to projeví na mém těle i duši (duše mi bude signalizovat potřebu změny špatnou náladou a moje tělo mi bude dávat signály ať něco změním prostřednictvím nemoci/nevolnosti). Je na nás, jak dlouho tyto signály ignorujeme. Snažím se jíst zdravě, ale zatím jsem spíše u uvědomování si, co asi z toho, co jím, ideální není..

Cukr je zlo - aneb sladká závislost které se nechceme vzdát

2. října 2016 v 10:03 | Lilian
Čím dál tím častěji přemýšlím nad tím co vlastně jíme (že to kolikrát ani nevíme mezi všemi těmi drobně napsanými seznami ingrediencí). Ale tak nějak se mi moje myšlenky ustálují na tomto: CUKR JE ZLO.

Stále se ještě motám mezi svými reálnými chutěmi, tím co považuju za zdravé a vhodné, tím na co bych chtěla mít chuť. U sebe v podstatě pozoruju závislost na sladkém. Někdy je to horší někdy lepší.. Ale takové to cink-cink v hlavě - čokoládičku, aspoň kousek, nebo buchtu nebo oplatky nebo zmrzlinku... - to se ozývá pravidelně. Někdy odolám, někdy se to snažím vyrovnat tím, že pak mám zeleninu, někdy si to omluvím tím, že mám velké výdaje energie /přece jen přerušovaný spánek a celodenní péče o akční 17 měsíční holčičku dává zabrat/. Ale nic to nemění na tom, že bych to ráda změnila..

Jaroslav Dušek: O lásce aneb část ze Čtyř dohod

22. srpna 2016 v 17:40 | Lilian
Po delší době taky nějaká inspirace k zamyšlení..

Co věta do perla!! Člověk se strašně zasměje, ale taky zamyslí..

... už někoho MÁŠ? ...mít, vlastnit, držet... tak si mě VZALA...
... závodíme, kdo koho bude MÍT... kdo to bude šéfovat ty situace..?
...dokazování lásky, podmínky...

LÁSKA je ale to co dáváme my.. To co dáváme my, to můžeme ovlivnit. To co dává partner, to je v jeho kompetenci..

Musím to mít - konzum chce víc a víc a ještě víc

21. srpna 2016 v 12:18 | Lilian
Nedokážu (a ani nechci) pochopit dnešní společnost zaměřenou na konzum. Štve mě to! Všude jen tlaky na prodej... Je PRÝ potřeba stále spotřebovávat, nakupovat další a další věci, protože je to hrozně in / bez toho produktu nemůžete být a hlavně je to i úžasná náplň volného času. A přitom mám pocit, že lidé si ten tlak okolí kolikárt ani neuvědomují.. Prostě žijí podle toho jak žije většina. A vzhledem k tomu, že konzumní je v podstatě většina západní společnosti...Hm, nic moc.

Někteří lidé si věcmi vynahrazují vztahy.

Tomáš Sedláček - rozhovor nejen o ekonomice

9. listopadu 2014 v 18:21 | Lilian
Jeden z úžasných rozhovorů s Tomášem Sedláčkem. Fascinuje mě, jak to má srovnané v hlavěUsmívající se.

Tomáš Sedláček umí věci nádherně jednoduše vysvětlit. Třeba naše modely - typu dokonalá konkurence, soustavný ekonomický růst.. Přirovnává k modlitbám, nebo k lodi - která byla postavena na předpokladu, že bude ideálně foukat vítr. A když nefouká hrozně se divíme, že něco nefunguje..

Láska je jako strom

26. října 2014 v 19:00 | Lilian
Láska je jako strom.
Kořeny jsou tolerance.
Kmen je důvěra.
Větve jsou sdílení.
Listy jsou vzájemná podpora a podobný pohled na svět.
Květy jsou společné zážitky a sny.
Plody jsou děti.

Jiný pohled na svět

21. července 2014 v 19:17 | Lilian
Umělec, který vybízí lidi, aby se podívali pod pokličku, aby sečetli 1 + 1, aby se podívali na svět kritickým pohledem nebo aby prostě byli schopni představivosti a hledali propojení myšlenek tam, kde to není nasnadě...

Pro mě jsou tyhle obrázky úžasným spojením prvků, které dohromady přetvoří pohled, který mají lidé aby nemuseli přemýšlet nebo jednoduše aby neviděli věci, které vidět nechtějí... U některých obrázků mi ještě možná nedošel celý ten význam, člověk musí chtít opustit svá očekávání.. Vybrala jsem jen několik, u kterých si myslím, že ten význam opravdu chápu..

Otevřete oči a skutečně se podívejte... Bez předsudků..
05 - UDMIQEl
Image Credit: Pawel Kuczynski

Změny života - dospívání v dnešní době

4. dubna 2014 v 18:36 | Lilian
Lízátka se změnila na cigarety.

How do we behave..?

7. března 2014 v 20:46 | Lilian
59 vteřin, které říkají jednu z jednoduchým pravd..

To jak se chováme se odráží v tom, jak se budou chovat naše děti. Budeme mít na co být pyšní? Snad ano.. Za zamyšlení to stojí!




















Zdroj zde.

Chlap má být chlap

12. ledna 2014 v 19:56 | Lilian

Strhla se diskuze okolo článku - "Pravých" chlapů ubývá. Proto hledejme synům chlupaté idoly - ona.idnes.cz. Tak nějak mě to inspirovalo k psaní reakce, která se protáhla a tak je teď tady.. Mám trošku problém už s druhou větou článku: "My si naopak představujeme ideálního muže takto: voní, povídá si s námi, je zábavný, zvládá domácí práce a stará se o děti. Je to vlastně žena."

co je NIC?

25. září 2013 v 19:49 | Lilian
Co je to NIC?
No není to tak jednoduché.. Nic je něco.. Například:
  • třípísmenný kód Nikaraguy dle ISO 3166-1 Smějící se

Slogany k blití

27. října 2012 v 8:53 | Lilian
Cestou městem pěšky, tramvají do práce či jakkoli - pořád na mě koukají blbé ksichty a ještě horší slogany. Sice už je po volbách, ale ještě nějakou dobu na ně bude pršet než je někdo přelepí..

To, že má většina kandidátů přimalované tykadla mě vůbec nevzrušuje. Asi to samo o sobě ukazuje o tom, co si většina lidí o politicích (nejen na celostátní úrovni) myslí. Ale to ještě neznamená, že schvaluju, co udělali za mediální bublinu kolem pána, který s tykadly začal ale nebyl ochoten zaplatit za zničení cizího majetku (což hold pomalování je..).

Vážně je mi to jedno...

29. září 2012 v 8:32 | Lilian
A co je mi jedno?

Co se z té spousty věcí okolo mě je mi jedno?
  • Že jsou lidé netolerantní vůči sobě navzájem a nejsou ochotni pomoct?
  • Že válka, jaderné programy a hladomor je náplní většiny obyvatel světa?

Myslete si co chcete

12. srpna 2012 v 9:15 | Lilian
Co si kdo myslí, to mě nesmí zastavit...
Proč bych měla žít svůj život podle toho co si myslí lidé v mém okolí??

Znechucený pohled do novin

9. července 2012 v 18:52 | Lilian
Poslední dobou se už jen utvrzuju, že zprávy, které se dočtu v novinách /slyším v reportáži jsou pořád stejné...
... aneb krátké zamyšlení po otevření několika zpravodajských serverů.

Co by se stalo, kdyby...

18. února 2012 v 17:43 | Lilian
Filosofka nejsem, ale hloubám pořád. Usmívající se A KDYBY vede k zamyšlení. Většinou filozofujeme nad nerealistickými situacemi, ale i tak není od věci zamyslet se nad vzájemnou propojeností věcí nebo jen popustit trošku otěže realismu a pustit fantazii i do běžného života.

Co by se stalo, kdyby...

... půlku světa ovládl Stalin a tu druhou Hitler?

... zavřeli všechny zkorumpované lidi?

Fotky smutných očí

12. října 2011 v 20:42 | Lilian
Byli jsme na letošním World Press Photo, a bylo opět ...prostě zajímavé.

Minule se mi moc líbil sport a příroda, jako odlehčení a zároveň zamyšlení nad tím, co děláme s vlastním tělem (jídlo x podvýživa x mrzačení při některých sportech) nebo ničením životního prostředí (oblíbené ropné úniky, ničení lesů, apod).

Prokleté i osvobozující... Ticho

21. září 2011 v 20:10 | Lilian
Ticho...

Moc ráda poslouchám ticho. Má svoji melodii, svou vlastní hudbu, která jemně tančí s duší člověka. Je osvobozující, uvolňující. Na nic nemyslím. Jsem. Krásné ticho sdílené... Souznění. Myšlenky přichází a odchází, melodie duše hraje a je stále ticho..

Někdy je pro mě ticho smutné, opuštěné, plačící. Myšlenky se hrnou a nepřestávají napadat melodii duše, nahlodávat obavami a strachy. Ale vždycky časem odplave a přijde zpět ticho nesmrtelné a krásně hluboké.

Možná se dá napsat dvoustránková esej na ticho, ale já ji nenapíšu. Ticho dává hrozně moc a není třeba o tom psát romány, protože pokud to někdo necítí a nezajímá ho to, tak ho ani nehne zkusit ochutnat/vychutnat ticho...

Ticho je ticho je ticho.

Do vězení nepůjdeš, umři!?

22. března 2011 v 21:07 | Lilian
Trest smrti je maličko ošemetný.

Důvody proti trestu smrti?
Za prvé - rozhodnout o něčím životě a rozhodnout ho zabít? Otázka pro filozofa, zda je k tomu společnost jako celek oprávněna, když onen jedinec kruto-hrubě porušuje dané zákony. A jestliže na to právo máme, tak kdy? Když někoho zabije, nebo když je to brutální sériový vrah, nebo když mučí děti a zabíjí je, nebo když vykazuje psychopatické sklony k týrání??? Kdy.? Kde je ta hranice? A lze pak tuto hranici určit celosvětově? Jak, když zákony jsou v každé zemi jiné a tudíž každá země stanovuje pravidla pro své občany jinak?

Zdraví...

5. února 2011 v 21:51 | Lilian
Zdraví je opravdu jedna z nejdůležitějších věcí...Odvíjí se od něj strašne moc věcí. Jaké koníčky si můžeme dovolit dělat, jakou práci si najdeme i například v jakém patře budeme bydlet, jestli potřebujeme asistenta, ... 

 
 

Reklama