Prázdné židle

20. dubna 2020 v 21:14 | Lilian |  Moje psaní
Potácím se nocí,
když všichni kolem spí.

Hledám svou víru a sílu,
obracím v rukou hlínu.

Paprsky slunce hřejí,
ale nemá už vlásky její.

Beznaděj, smutek a strach,
je to můj životní krach.

Dvě prázdné židle stojí v kuchyni,
i boty chybí v předsíni.


Každý z nás odešel jinam,
potkáme se ještě? - cíl cesty neznám.

Budu umět ještě věřit?
A dá se láska nějak měřit?

Říkám si, že je to přece o pocitu,
a z noční můru najednou procitnu.

Očima plnýma smutku koukám do stropu,
kdy se zas z toho černa vykopu?

Vedle sebe slyším klidný dech.
Cítím tvé pohlazení po zádech.

Miláčku, to byl jen sen...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama