Porod podruhé aneb Zázrak narození naší druhé holčičky a první dny v porodnici

29. června 2018 v 11:22 | Lilian |  Ze života...
Předsevzetí, abych článek o porodu dopsala do 1. narozenin Šárinky jsem zvládla splnit jen tak tak Úžasný (2.7. nás ta sláva čeká!). Ono čas není nafukovací a člověk má nějaké plány, ale není to vždy tak jednoduché. Známé pořekadlo jsem proto změnila na: Člověk míní, děti mění.Mrkající. Myslím, že sepsání článku mi tak dlouho trvalo i proto, že jsem měla docela problém se s porodem vyrovnat a ani teď bych neřekla, že ho mám na 100 % zpracovaný.. Ale je to prostě fakt velká životní věc a tak na tom dál pracuju.. Ale teď už k věci. Smějící se

První poplach byl přesně v den termínu (lákali jsme holčičku už ven Líbající) - kdy jsem cítila už i poslíčky cca od 3 hod ráno, které teda byly pravidelné - asi po 20-15 min, ale krátké a skoro bezbolestné (minimálně ze začátku úplně bezbolestné), ale pak jsem trošku zpanikařila, že necítím, jak se hýbe mimi a jeli jsme do porodnice kolem 10. Ale vše v pořádku a vše při starém - čípek polotuhý, ale jinak žádný posun..Navíc co jsme dojeli do porodnice, tak poslíčky v podstatě zmizely, jen pár slabých jich bylo na monitoru. Může to být teď nebo za týden.. Byla jsem z toho přešlá, ale ok. Libuška byla s babičkou a byla úplně v pohodě, takže fajn.

Další kontrola v neděli.. A v neděli od rána opět - poslíčci cc od 5 ráno.. No tak jsem si říkala, však máme v 10 kontrolu tak uvidíme.. Poslíčky nepřestávaly a už i bolely trošku, ale dojeli jsme do porodnice a nic.. Ale ať jsme klidní, že se to chystá a že to může být klidně i dnes.. Už jsem z toho byla unavená. Myslela jsem, že už.. Připravovala jsem se na to.. a nic.. No a nakonec odpoledne jsme jeli znovu, protože cca od půl 3 jsem zas už měla slabé ale pravidelné kontrakce, po cca 10-15 minutách. Potom už i trochu bolely..Cca v 16:45 nás přijímali do porodnice s tím, že jsem na 2 cm a že už si nás nechají… A Libuška byla s babičkou a dědou zrovna nakupovat, tak jsem se nemohla ani pořádně rozloučit a to mě mooooc mrzelo.


Tentokrát jsem ještě v klidu byla schopná bez pauzy dojít na porodní pokoj, i jsme si s Vojtou ještě trochu povídali (ne jak s II, že už jsem byla na totál a byli jsme rádi, že jsme dojeli do porodnice a v autě už jsem nebyla schopna přes kontrakce ani reagovat viz článek Den D - Porod aneb zázrak narození naší holčičky). Ze začátku jsem hopsala a prodýchávala na velkým balonu, ještě jsme si i dělali trochu srandu a ksichtíky a velmi příjemné porodní asistentky nám nachystaly aromaterapii.. Kontrakce začínaly sílit a já byla moc ráda, že mě nikdo nekomanduje, nechávají nás více méně být, až asi na 2 měření ozev.. a na dotazy, jak si představujeme porod, jestli nějak urychlit a pod.. A naprostý respekt k tomu, že chceme přirozeně, že nezadržuju a prodýchávm dle sebe.. /ne jak že ségře třeba řekli ať tam neřve, protože porod prostě bolí.. to jako fakt nepochopím../. Různě jsem popocházela, ale voda mi pořád ještě nepraskla.. Ale že to ještě vydržím, i když už to dost bolelo, tak tam byly ještě nějaký pauzy na vydechnutí.. No a po 7 se to rozjelo už opravdu ve velkým. Mega bolesti každou minutu.. Pak už v podstatě non-stop. Pak už si pamatuju, že jsem jen střídala sprchu a sezení na WC, protože tam se dalo dobře držet a mít nohy v pohodlné pozici. Někdy v té době mi praskla voda.. No a pak už to bylo úplně bez pauzy a já si pamatuju akorát, že kříčím - bolí, bolí moc. Jako taková bolest, že vůbec nevím.. Naprosto jiný stav. Jen jakoby z dálky jsem slyšela, že mi asisentka říkala, že jestli nechci porodit na záchodě, že musíme dojít ty 3 kroky na pokoj. Já, že dobře. Takže manžel a asisentka mě vzali každý z jedné strany a "šli" jsme.

Pak už to bylo prostě docela rychlé.. Na pokoji už jsem zůstala viset na manželovi a dost jsem křičela. (Já jsem jinak docela tichý typ ale v té chvíli jsem docela dost řvala. A taky v té chvíli bych kývla asi na cokoli co by mi kdo řekl.) Pamatuju si, že mi i asistentka říkala: Libuško, zkuste křičet míň, moc vás to vysiluje.. Byla fakt úžasná a já jsem moc ráda, že jsem měla takový mnou vedený porod.. Pak už jsem měla problém vydržet v tom visu na manželovi, takže jsem nakonec rodila na 4 na takové té karimatce.. Tahle fáze už nebyla dlouhá a za chvíli už byla venku. (Bylo super, že nechaly polohu, i tlačení na mě a na tom, jak jsem to cítila.)

...V 20:05 byla na světě!! Naše úžasná holčička. Šárinka. Uzlíček malinkej a milovanej od první vteřiny. To jsou prostě nevypsatelné okamžiky.LíbajícíUsmívající seLíbající

Hned jsem ji dostala na břicho a hladila a brečela štěstím!!! (a vyčerpáním teda taky Smějící se).

Pupečník nechaly na přání dotepat, pak ho manžel přestřihl a Šárinka se hned na sále přisála. Čekali jsme co placenta, když u prvního porodu nešla.. Ale teď jsem ji porodila úplně hladce (však jsem na tom taky doost v hlavě předtím pracovala). Ale poporodní zranění byly, takže mě musela doktorka trochu šít, ale teda vnější zranění mě potrápily hoodně dlouho (ty vznikly kvůli malé rotaci při porodu - že to pak prostě bylo už moc rychlý a málo Šári rotovala).
Pak byl nádherný bonding!! Šla jsem se umýt a Šári byla s tatínkem. A pak jsme společně odpočívali. No krása. A ještě na sále jsem dostala krásný dáreček - čtyřlístek z granátů Líbající.

A pak ještě nás dostala asistentka, která říkala že jsme porodní typy. Překvapený(V té chvíli jsem na to koukala jak jojo.. porodní typy.? To si dělaj srandu ne..? Vždyť jsem vyřízená a bolavá.) A že to byl krásnej a docela krátkej porod. No… Ale s odstupem času... Ano byl to hezký porod. Vše bylo bez zásahů a ok. V porodnici jsme byli do narození jen 3 hod 20 min! Za tu dobu jsem se otevřela z těch 2 cm na 10.. Takže to zas byl pěkně náročnej mazec. A jsme asi porodní typy, když jsme to tak dobře spolu s manželem zvládli. I s Li to bylo rychlé - celkem 6h od prvních poslíčků + 2h na placentu, ale ta část v porodnici byla ještě kratší Úžasný. Teď ale na druhou stranu, chystalo se to vlastně od toho pátku, byly 2 plané poplachy..

Pak nás teda převezli na nadstandard, který jsme měli zas objednaný a převzala nás dětská doktorka. Koupání se na naše přání odložilo na zítra a tak se o nás manžel postaral a po bondingu a odpočinku, odjížděl domů za Libuškou před půl 12. Oba jsme byly happy a jen nám bylo smutno, že nemůžeme být všichni spolu hned. Libuška už věděla od babičky, že Šárinka je už na světě, a že Tatínek za ní přijede. Jen místo v 9 usla v 10, ale hlavně, že usla ok (však jsem ji na to půl roku připravovala).

Všechno se ve mně mísilo. Radost. Úleva. Bolest. Nepopsatelné štěstí. Oddechnutí, že mě nemuseli kvůli placentě uspávat, i z toho, že II v klidu usnula. (I když mi pak říkala, že jí bylo smutno - když jsem se vrátila z porodnice a pak ještě několikrát v průběhu dalšího měsíce až dvou).

Manžel svým způsobem říkal, že si tenhle porod užil trochu víc, protože už aspoň malinko tušil a jak mě držel, tak se cítil i že je mi oporou a tak..

A první dny v nemocnici..?
Ve zkratce sem ještě dopíšu ty necelé 3 dny v porodnici a zbytek už je v článku 1. měsíc ve čtyřech :-) - aneb narodila se nám druhá princezna. Přijeli jsme teda rodit v neděli (Šári je nedělňátko jako já) a pustili nás (po ukecání) ve středu v poledne. V pondělí teda jsme čekali na takové ty věci jako první čurání a kakání (kakání bylo skoro hned - smolka) ale čurání trvalo o dost dýl, až jsme se začínali trochu bát. Ale hned dopo přijela Libuška s Tatínkem a proběhlo seznamování. Bylo to naprosto nádherné!!! IInka byla na malou sestřičku zvědavá, opatrně si ji prohlížela a hladila po nožičkách.. No mazec Usmívající se. Taky proběhl první kojící tandem, a v pohodě. (Jinak některé sestřičky na to měly narážky, že kojím tak velkou, některé to v poho komentovaly a podporovaly, jak je to dobře pro obě holky i pro mě). V pondělí teda proběhlo i první Šári koupání (nadšená nebyla, ale ok). Kolem poledne ale když jsem Šári přeměřila, tak byla dost studená, tak že půjde na hodinu na dečku vyhřívací. Byla jsem bez ní jak bez ruky.. A nevěděla co si počít. Tak jsem se teda aspoň v mezičase naobědvala, a po přesně hodině už jsem tam byla pro ni (naštěstí jsem ji tam dala najedlou a uspanou a ona tak vydržela..). Pak už jsme zas byly spolu a já ji zahřívala v posteli o sebe. A II s Tatínkem přijeli zas za námi odpo, abychom spolu byli co nejvíc. Všem se nám totiž moc stýskalo.Plačící

V úterý byla II s babičkou a Tatínek přijel za námi sám dopo a odpo zas s II. Tak se taky trošku potulil s Šári a odpo se hlavně II tulila ke mně (bylo vidět, že se jí stýská, ale i to, že to s Tatínkem krásně zvládají a že se k sobě víc přimkli). Jinak Šári hubla v rámci normy a kojí se dost - měla to krásně nachystaný tím kojením v těhotenství. Já teda první noc nemohla moc spát - zážitky a nastavování radaru na miminko, no a druhou noc už jsem moc nespala, protože Šári chtěla hodně být u mě buď se chovat nebo kojit.. Ale vycházela jsem jí vstříc a skoro neplakala. Ve srovnání s Libuškou, kterou jsme v nemocnici chvílemi nevěděli jak utišit a kojení nám taky moc nešlo, to bylo dost míň.. Během vizit vypadalo vše ok, tak doufáme, že zítra už půjdeme domů. Testy byly všechny ok - sluch, ultrazvuk ledvin, kyčle..

Ve středu u mojí vizity řekli, že oni by mě pustili (i když teda porodní zranění mi dávají hodně zabrat a mám problém si sednout a každý takový pohyb mě bolí a to jako dost), že uvidíme, co dětská vizita.. Tam paní doktorka nechtěla - že se má být těch 72 hodin (a to bychom museli být až do večera), ale my už moc chtěli domů, tak manžel ukecával a II taky (že chce) a že to máme fakt kousek, kdyby cokoli.. Až teda že jo.. Brečela jsem štěstím, balili jsme, dala jsem si s II ještě oběd a pak jsme se spakovali a hurá domů!! A doma jsme si teda dali první tandem kojení zaráz a Šári jsem u toho hned uspala a II usla až pozdeji odpo, protože byla úplně plná zážitků a měla mimi a maminku zase doma! Líbající

Libuška to jinak s Tatínkem krásně doma zvládali. A pak mi povídala co dělali, že byli venku, že se na mě těšila, že četli.. Večer si dali pohodu a Tatínek si dal pivo, II chrumky a užívali si.. A já jsem byla moc ráda, že to tak spolu zvládaj. Posílali mi fotky aby mi nebylo tak smutno (jakože smutno mi bez nich bylo moc..). Jsem happy, že mám svou rodinu!!! MILUJU JE MOC.Úžasný

PS1: Porodní zranění jsem si hojila ještě asi 14 dní… Až pak jsem si mohla bez bolesti sednout/jít na wc.. Fakt mazec. Pomáhala dubová kůra, odpočinek, ale i toto mi dávalo tak zabrat, že na ten porod vzpomínám jako na fyzicky náročnější než s Libuškou a i bolestivější a pro mě trošku i náročnější psychicky, protože jsem byla bez II a Tatínkovy stálé přítomnosti ty 3 dny.

PS2: Ještě teď po skoro roce si neumím představit znovu rodit.. Takže asi takový mazec to byl. A to byl druhý porod, který má většina maminek lepší.. No statistika je prostě nepřesná věda s přesnými čísly.. Smějící se.

PS3: Jsem moc moc ráda, že byl manžel se mnou a že byl a je mou úžasnou oporou!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 29. června 2018 v 11:54 | Reagovat

To je krasny <3 co to bylo za porodnici? :)

2 anniele anniele | Web | 1. července 2018 v 10:13 | Reagovat

[1]: Děkuju. Porodnice Šternberk. Fakt úžasný porodní asistentky! A i přes tu bolest mě dokázaly uklidnit a provést mě tím porodem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama