10. měsíc ve 4 aneb Šári leze do schodů, výletujeme a kapačky nás minuly o fous

13. května 2018 v 11:17 | Lilian |  Ze života...
Další měsíc utekl a pokroky jsou zase znát. Šári je děsně šikovná a zvědavá - vyleze na pohovku, na křeslo, i na vyšší postel - takže II už nemá možnost si třeba knihy sama prohlížet na pohovce. Ale bere to celkem dobře a většinou prostě prohlížíme knihy s tlustými listy, které může i Šáši.Úžasný

Spaní je jak kdy - kolem začátku měsíce opět horší noci a i přes den třeba jen půl hoďky a nebo se nenechá ani odpojit od kojení. Pak se to ale zlepšilo a třeba 3x za týden dá během dopo spaní i 1,25h, vyjímečně i 1,5 - a to je prostě super pohoda, kdy stihnem s II uvařit a ještě číst/kreslit. Asi 3x za tento měsíc spala i v kočárku. Poprvé se nechala uhoupat bez jediného protestu, ale pak už nee, a musela jsem uspat a pak položit (úspěšnost 1:1 - takže pak většinou zas uspávám radši doma anebo v manduce, stejně je pak venku hic a já třeba potřebuju uvařit).

Co je paráda, že jsme akčnější a užíváme si víc výletů/akcí s kamarády...
Šli jsme II kupovat boty a udělali jsme si z toho výlet do Olomouce Usmívající se. Zašli jsme na jezdící schody do Prioru - II to miluje a tak jsme tam pojezdili, projela se ve vláčku, líbilo se jí točit volantem v autíčku, všechno si super užívala a my s ní. Pak jsme zašli pro boty - tam se jí líbila kámoška i nové boty v poho zkoušela no a pak jsme si zašli na kafe do Zdravé Pecky. Libuška tam miluje ty balónky ve kterých se skáče (tak jako Sheldon Smějící se), Šári se tam taky líbilo (když tam byla poprvé, tak ještě nelezla, takže si to tak neužila) a ožužlávala vše možné i nemožné. Usnout se jí tam nepovedlo, ale byla v poho i když pak usla až v autě na cestě zpět o asi hodinu později než obvykle - což by doma bylo určitě s plačem.. ale tady byly prostě tak zajímavé věci!! No a my si dali zase po jejím narození poprvé kafe spolu venku a v pohodě Usmívající se.

Jeli jsme na první pidi výlet do přírody - na sněženky - které máme naštěstí skoro za rohem. A bylo to moooc fajn. Úžasná energie, sice docela dost lidí, ale ta příroda byla úžasná a Šári to prospala u mě v manduce. Li si zas užívala zkoumání s Tatí. A hlavně házení klacků do vody, to je trhák! Mrkající


A o dalším víkendu jsme si zajeli na koniklece.. Chytli jsme úžasné počasí, ještě spoustu krásných konikleců, udělali jsme i fotky jako měla Libuška na svém prvním koniklecovém výletě (a ještě ve stejném oblečení :-D).. Ale bohužel jsme chytli i nějakýho fakt hnusnýho bacila! Zamračený - pravděpodobně od někoho ze zájezdu důchodců, který jsme tam potkali. (Pozn. Byl to fakt nějakej hnus, protože to chytla i kamarádka, která u nás zrovna byla a s malou byla v kontaktu naprosto minimálně..).

..aneb epizoda o rodičovském strachu by z toho byla solidní! Jsme fakt rádi, že to máme za sebou.
Druhý den (neděle) po výletě byla Šári mrzutá a umrčená.. večer už měla 38.5 a pak v průběhu noci zvracela 3x (kojila jsem dál na požádání) a pak už to naštěstí nešlo vrchem, ale jako průjem. Takže od rána uplakaná a opruzená a navíc zpruzená z neustálýho přebalování. A mezitím mně bylo děsně blbě - na zvracení a večer už taky teplota, takže paráda. Li s Tatínkem se drželi do pondělního večera. Takže za inkubační dobu den to chytla Libuška, která ale kvalitně kvalitně zvracela. Samozřejmě to začalo co nejpříhodněji večer od 8 do cca 10 po chvílích zvracela, potom co vyhodila celej oběd, a pak total unavená usla na Tátovi.Plačící Ten se snažil postupně začít hydratovat po lžičkách.. Já měla Šári, která nemohla spát asi do 23 h, no fakt jako mazec. V úterý ráno jsme zvyšovali Li pití, ale ta ho pak vyzvracela ještě někdy v 10 a nečůrala.. dlouho dlouho. Už jsme z toho byli fakt hotoví. MUDR říkala, že cca do 16h vydržet, kojit a že jinak na pohotovost.. Málem jsme práskli flašku kyanidu, když se vyčurala. Šári mezitím jsme sledovali počet čurání a bylo to dost, tak jsme byli jakš-takš v klidu, protože nebyla ani apatická, i když měla stabilně kol těch 38.2-5.. Pak jsme teda dávali i nurofen na radu mudr, aby sem nám nedehydratovala, když měla takovej výdej v průjmu. Naštěstí se ale prostě víc kojila a plíny jsme počítali a zvládli jsme to. A Li pak byla v podstatě co 15 min na chvilku kojit, aby se trošku zavodnila.. ale do večer už pak nečůrala.. ani přes celou noc.. to už jsme byli nervés jak sviňa, tak ji manžel i budil na pití po pár lžičkách a já kojila.. ale ani ráno nic.. To už jsme byli vyděšení abychom nic nepodcenili, a nebyl nějaký problém pak na ledvinách, protože už to bylo fakt děsně dlouho, a mysleli jsme, že nás možná pošle rovnou do nemocnice..Li byla navíc unavená, taková skoro apatická - odnést do auta, jen seděla nebo se chtěla nosit. Tak jsme ve středu vyrazili za MUDR už se sbaleným batohem. (Já praktik sbalila věci pro holky. Manžel myslela na mě a moje přežití, tak sbalil jídlo pro mě, abych nepadla, když byly v té chvíli obě plně kojené..). MUDR obě zkontrolovala, uklidnila nás, že dehydratovaný nejsou, že to vypadá, že to zvládnem doma.. A že dál kojit. (Já byla už total hotová-unavená- ale nějak jsem se ten druhej den, kdy onemocněla i Li zvládla přepnout a prostě už jsem pak ani neměla teplotu a naprosto normálně jsem fungovala.. prostě Mami mód Usmívající se). Li pak už čurala nějak v 11 a pak už jsme byli o dost víc v klidu.. Dávali jsme pak i vodu, pak večer i kousek rohlíku.. A pak jsme postupně zařazovali banán, rýžovou kaši, jablíčko, chrumky,… a Li hezky jedla, bylo vidět, že má chuť a hlad. No ovšem toto teda byla hustota. Fakt jsme mysleli, že skončíme na kapačkách a řešili jsme jak to udělat, abych tam kdyžtak mohla být s oběma holkama.. V té chvíli jsem fakt byla moc moc vděčná, že ještě kojím tak "velké" dítě, protože nebýt toho, že kojení je fakt nej na střeva i břicho, tak bychom to zavodnění tak dobře asi nezvládli a skončili v té nemocnici. Taky jsem děsně ráda za manželovu podporu a jeho přístup rodina první /zůstal doma, byl taky nemocnej - i když my velcí jsme to zvládli jen s tou teplotou a nevolností - takže byla na paragrafu a léčili jsme se všichni 4 v karanténě/.

Když jsme byli nemocní, tak byly krásné jarní dny, ale se nedalo nic dělat. Byli jsme unavení jak blázen, Li spala asi 2 h vždy kolem oběda (což taky normálně už půl roku nespí) a neměla sílu (je to trošku vyžlík a neměla ani ty cukry z ovoce, jen co si vytáhla ode mě..). Po asi týdnu nebo co jsme zas začali pomalu chodit aspoň na zahradu. Naprosto nádherně začíná všechno růst, stromy kvést, II je z toho nadšená ale je na ní poznat, že je po nemoci oslabená a dřív unavená. Chodíme asi 2x denně - když počasí trochu dovolí.. Taky jsme potkali kamaráda, co tu bydlí poblíž - tak si hráli na zahradě a Li se to moooc líbilo. Nechává se spíš inspirovat tím co dělá ten druhý, ale její nadšení je úžasný. (Pozn. Když tu pak byl podruhé, tak už byla aktivnější i sama a uměla říct, co chce a nechce a nejela jen "ve vleku" co dělá ten druhý).

A co Šári dovednosti podrobněji.? No Šári dál celkem akčně obchází nábytek ale hlavně jsme zjistili, že ju moc baví přelízat překážky - přeleze mě i Tatínka a hlavně má ráda schody!! Máme na schodech koberec a ona po nich leze nahoru jak drak. Zůstala jsem na ni koukat jak puk!! A Li ji ještě láká: "Šáši, poď, šup. Polez za mnou." Fakt mazec. A taky už Šári vyleze i na pohovku (Li už nemá kam utíkat s věcma, který jí Š nesmí kramovat - obyčejné knihy, pastelky a tak.. takže si teď už s tím může hrát, jen když Š spí.. je to náročné, ale celkem to bere dobře a chápe). Šári taky úžasně- úžasně povídá.. Něco jako ma-ma.. hlavně když se jí něco nelíbí, je moc unavená. Taky slova jako kua, tata, kojokojo, .. A u toho ten její úsměv.. Paráda. Škoda, že nejvíc ukecaná je ráno (cca od půl 6 do půl 7) a nebo když je nalazená třeba u jídla.. Smějící se

Stání bez držení zatím Šári dává tak na vteřinku a pak šup na kolínka - takže spíš když se zapomene. Miluje lození za balonkem nebo za jezdící mašinkou. Ráda se schovává do krabice/skluzavky/stanu. II pak za ní leze a mají z toho děsnou srandu. Taky hrajou jakože na honěnou.. Šári se líbí, když za ní II leze a směje se u toho. Já s ní hraju na bafání - ona zaleza za dveře a pak vykoukne a čeká na moje "baf" Líbající.

Jinak dál kojím tandem a jsem fakt happy, že nám to jde, i když Šári se často pouští a je to někdy mazec. Nočníkování s Š nám nejde, ale netrápím se tím, každý je jiný a ona je taková trošku víc neposedná jak Libuška. Ani na paci-paci ju nebaví sedět, takže znakování taky zatím spinká.. Taky má Šári období docela silné separačky. Nechce být v podstatě u nikoho. Někdy ani pochovat od manžela /takže je problém ji zabavit, když nechce jíst a já jíst potřebuju. Po nemoci je to jako bychom s těmi příkrmy začínali znovu, skoro nic nejí, nebo jen pár lžiček/.

Po uzdravení jsme pokračovali ve výletech:
Koncem měsíce jsme se vydali na malý výlet na Prabábu. Zaprvé byl zákaz jít tam do lesa - kvůli polomu - ale to jsme tak nějak vyřešili, zadruhé S byla nenalazená a vadilo jí, že nemůže sama si tam lozit, zatřetí se nechtěla nést ani u manžela.. Takže jsme došli jen k vyhlídce a vyrazili zpět. No a na cestě zpět II byla unavená - už po 10 hod, tak usla v druhém nosítku co máme (ozkoušeno a super), a Š taky nakonec usla, tak jsme si užili s manželem popovídání, klid lesa a holky byly v poho. Holt po nemoci je to takové náročnější než se to usadí.

A taky jsme prubli další výlet, na který jsem se těšila už v těhotenství, protože si tam pamatuju tu úžasnou energii bukového starého lesa… Výlet se opět super povedl, i cesta ok (což je pro nás zatím pořád holt těžší téma a Šári se v sedačce nelíbí - doufáme, že sedačka po směru to trochu zlepší). Nepotkali jsme jediného člověka. Obě holky v průběhu usly. Nakoukli jsme do jeskyně (II proslov: "Dál necu, potože tam pinká netopýr a já se bojím.. až budu větší, tak tam pujdem, uděláme světlo a budeme objevovat.Líbající), umyli si ruce ve studánce ("móc studená!").

Podnikli jsme ještě super výlet na koncert Kočka - II tam byla hodně unav, už po procházce po stáncích a ježdění na schodech (už se těší na příště Úžasný), a tak seděla Tatí za krkem většinu času, ale i tak super, že ju to bavilo. No a Šári, ta byla nad-očekávání úžasná! Uspala jsem v manduce opodál, když už koncert začal a pak s ní spící jsem přišla zpátky ke zbytku kamarádů co stáli asi v 5. řadě od pódia s manželem a tam jsem mohla i s Šári pařit Líbající. Nádherně jsme si to užili. (Pozn. S Li jsme nesměli ani nikoho pozdravit když spala.. takže toto by byla asi utopie Překvapený.. o to větší jsem měla radost, že nemusím stát až na druhé straně náměstí a i něco z toho koncertu mám). Pak jsme šli ještě na polívku a kafe do dětské kavárničky V lese a nutno říct, že je tam veeeelmi příjemně. A II si tam nadšeně pohrála s jedním chlapečkem co tam byl. Prostě pohodáááá. Pak teda samozřejmě vytuhla v autě jak píchlé kolo (je ta větší únava po nemoci stále znát).

Co se nevešlo jinam:
  • Já jsem zhubla tou střevní chřipkou holek, tak se to teď snažím nabrat zpět. Naštěstí holky jsou váhově ok, už týden po nemoci měla Libuška 11,2 kg - tzn. stejně jak před nemocí (sice je to málo na 3 roky, ale zas já jsem taky malá a hubená) a Šári dokonce 8,5 kg!
  • Pak byla velká sláva - II měla 3. narozeniny a sjela se celá rodina (co ještě cestuje), ale to bude v Libuščině článku :-). Zde nutno poznamenat, že Šári to zvládla krásně - celou dobu se nosila v manduce a dokonce tam i usnula i když jsem tam různě pobíhala a tiché prostředí to rozhodně nebylo.
  • Je to velká žouželka - aneb jen o necelých 20 cm menší než II ve 3 letech a jen o 2,5 kg lehčí. A je hodně neposedná - udržet ji ve vaně jak se mrská je někdy docela mazec Usmívající se. To Li seděla a čvachtala ale Šári je jak žížalka kroutivá..
  • A Li je taky hned se vším hotová.. Něco chtěla bych jí pomohla a já říkám, že nemůžu, protože Šári bude plakat, když ju položím. "Mami, my si poradíme. Já ju budu bavit." A šla a začala jí chrastit, ukazovat hračky a mluvit na ni, dokud jsem nestihla udělat to s čím chtěla pomoct. Fakt úžasný , jak mi takhle pomůže, abych mohla pomoct já jí. A že to prostě chápe. A kolikrát řekne "Mimi, já Tě miluju. / Dávej pozor. / moje sestřička, jenom moje." - miláček prostě Líbající.

Moc si užívám společný čas. Výletování je úžasné, i když někdy zahrnuje složitější zabavování v autě/ večerní uspávání Li i pohádkou - protože neusne na první pokus když spí v poledne / nějaké mrčení když ne vše je supr-trupr, ale ve skrze si psychicky člověk odpočine a zas zažije něco nového, vypadne z domácí ulity. Užívám si ale i zahradu a domácí práce.. Aneb ve velkém jsme se vrhli na pěstování - už máme první ředkvičky a manžel pracuje na rozbíjení staré garáže a přestavění na zastřešené posezení.. takže my se prostě nenudíme. Líbající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama