Libuška už pusu nezavře „proč?, jak se jmenuje?“ a je velká objevitelka – 2,5-2,75roku

4. února 2018 v 16:40 | Lilian |  Ze života...
Zadařilo se a píšu tenhle článek v podstatě průběžně a ne zas s velkým zpožděním! :-) Libuška měla 2 a tři čtvrtě roku před 6 dny Usmívající se.Táááákže tady to je.. to co nejvíc utkvělo...

Komunikace
Pusu už nezavře, ale lidi co ju nemají tak naposlouchanou, tak ještě moc nerozumí. Přece jen trochu komolí. Mně se to nezdá moc, ale je to hodně i tím, že jsem zvyklá a tím, že často prostě vím, co myslí a stačí to naznačit (no tak trochu ju už znám no Smějící se). … aneb uvidíme, jestli bude nutná nějaká ta logopedie. Zatím to necháváme plynout a jen na ni pěkně mluvíme, ať to slyší jak je to dobře.

Otázky proč a nebo jak se jmenuje jsou každý den.. to pokračuje z dřívějška. A někdy jsou to pěkný úvahy navazujících proč a proč a proč. A jak se jmenuje se ptá skoro u každýho zvířátka/člověka co vidíme v knížce. Takže když jsem byla v koncích, tak jsem si třeba vytáhla atlas ptáků. Aneb vzdělávání je potřeba s pohledem jako - jak to, že to maminko nevíš? Úžasný

Někdy nám sama dá pusu/řekne že nás má ráda/a nebo nás utěšuje - "neplakej, to bude dobrý" - třeba když mám popálenou ruku a musí se převazovat./Její schopnost vcítění a utěšování mě občas fascinuje.. evidentně to zvládá odkoukat..a je to úžasnéPřekvapenýLíbající/. Někdy se sama omluví - třeba když mi stoupne na nohu. Volá "pusu, pusu" - když někam já nebo tatínek jdeme. I když je to třeba jen do sklepa s prádlem nebo nastartovat auto. …To jsou úžasný chvilky, kdy člověk občas jen zamáčkne slzu a je tou láskou fascinován. Dítě neřeší, že před chvílí se něco nepovedlo (že jsme si třeba úplně nerozuměli a nebo jsme použili nehezký tón). Miluje nás.Líbající A učí nás tím, že i my máme ty nepovedené věci prostě rychleji pouštět - omluvit se a jít dál.


Co dělá ráda:
1) Vaření - Moc ráda se mnou kuchtí jídlo. Ať už je to polívka, druhý nebo jakékoli pečení. Hlavně sypat koření a masox. To je její. A taky teda míchat. Ideálně všechno - vůbec nevadí, že to není potřeba! Usmívající se. Takže mi pomáhá se sušenkama (mrkváčky, buchty bez cukru, nějaké rychlejší obědy když Šári spí) a je to moc fajn. Tatínkoví zas pomáhá s umýváním nádobí. Její otázce - "můžu pomáhat?" se totiž nedá odolat a je to úžasný čas strávený spolu a přitom člověk i něco udělá co chce.

2) Lego/kostky - stavění věží z kostek a nebo různých věcí z lega je taky skoro na denním pořádku /teda aspoň do té doby, než se začne zapojovat Šári a II někdy vadí, že jí to boří/. Má úžasnou představivost - postavila netopýra (s dlouhýma křídlama), kterej byl wow - to bych nevymyslela, ale když to řekla, tak jsem to tam hned viděla. Taky staví kluka, holku, skřítka, velký dům..

3) Zpívání/říkanky - sama některé oblíbené říká třeba ráno v posteli, nebo začne zpívat a nebo prostě jen povídá oblíbené pasáže z nějaké pohádky. Taky hoooodně často pouštíme písničky - cd s písničkama a říkankama a ona už ví co je na které stránce a moooc si to užívá a tancuje u toho…. Taky ji baví drnkat Tátovi na kytaru a zpívá u toho já do lesa nepojedu. Udrží rytmus drnkání i zpívání, takže občas koukáme jak puky jak jí to jde.. /plánujeme ji zapsat do nějakého tanečního-hudebního kroužku pro pišišvory, protože pro to má evidentně nadaní a užívá si to/.

4) Čtení - knížky miluje a to opravdu není den kdy bychom nečetli aspoň jednu. Má pár oblíbenců se kterými se zachumláme většinou pod deku když Šári spí a čteme a děláme chumli chumli. Nádherné, klidné, tulící chvilky. Usmívající se

5) Dělá legraci - miluje prohazování kostiček lega/kostiček v obrázcích pohádek.. nebo prostě v čemkoli naschvál to udělá špatně a čeká co my na to.. Je to taková potfůrka podšitá..Smějící se

6) Hraní s dětmi - moooooc si užívá hraní s dalšíma dětma, i když zatím je taková trošku "moc hodná" - že jí třeba předběhnou na skluzavce/vezmou hračku z ruky - není zvyklá se přetahovat.. Ale to se všechno usadí časem.. Zato jde a zkouší se domluvit/vyměnit za jinou hračku, což je úžasný, že to co praktikujem doma, zkouší i jinde... Byli jsme teď 2x v Klubíku - a zas se ptala kdy "půjdeme za dětmama"? Usmívající se. II se úžasně zapojuje - zvlášť v té zpívací a tančící části, tak i když to neznala - odkoukávala a hned napodobovala... Podruhé byl v klubíku karnevala a ona šla za berušku.. no nádhera veliká Úžasný.

Jinak další spoustu věcí chce dělat sama - vybírá si co bude jíst (rohlík/chleba), co si obleče (tričko s holkou nebo s kytičkama). Taky se chce sama vyslíkat a oblíkat - a už to v podstatě zvládne skoro vždy sama - max přes hlavu pomoct, ale rukávy SAMA...(aby nás náhodou nenapadlo jí pomáhat). Nočník/záchod si řeší úplně sama, už ani neříká, prostě jde. Jinak další věci jsou i v článcích - 5. měsíc ve 4 - Šári se zvedá na dlaně a akčně se otáčí, 6. měsíc aneb první Ježíšek ve 4 a Šári má 2 zuby a už se zvedá na kolínka a 7. měsíc ve 4 aneb Šári leze a začala s příkrmy.

A to objevování je taky suprové - ideálně kramovat tašky, vybalovat co tatínek koupil za nákup, a hlavně venku všechno prozkoumat - mech, kamínky, klacky, bahno, listy, pařez, všechno!!! Úžasný A to je paráda to nadšení… Tomu člověk neodolá!! A miluje když dostává úkoly k plnění - najít list a dát ho do kyblíku, oběhnout auto, levou rukou pohladit mátu, utrhnout pampelišku a donést ji Šári.. aneb fantazii se meze nekladou a důležité je užít si společně srandu Usmívající se.

Nějaké ty nemoce
V necelých 31 měsících má Li první rýmu (a protože my máme s Vojtou streptokoka), tak dostane antibiotické kapky do nosu. Pláče ze začátku pokaždé ale holt kapat to musíme. Naštěstí pak už to s Tátou zvládnou s pohádkou o zabíjení bacilků (v té době se začala dívat na "bacilky" - aneb seriál Byl jednou jeden život.
Na začátku 32. měs zánět močáku či moč. trubice.. prostě špatný sedimenty, známky krve v moči.. Hlavně ji to bolelo když čurala.. Plačící Bylo nám jí moc líto. Naštěstí antibiotika zabrala hned 2. den, takže aspoň už ji to nebolí. Ale má jakousi hnusku Klebsiellu, a zatím není moč čistá, tak možná dostane po 10 dnech 1. antibiotik i jakási kombinovaná. Jsem vděčná jak dlouho jsme se bez nemoci a bez prášků obešli, a že nás to dohnalo až teď. I tak jsme z toho rozhození a už jsme se moc těšili a doufali, abychom byli zdraví na Vánoce. II se s tím vyrovnala dobře a pak si i občas hraje na paní doktorku - svítí nám do pusy a kontroluje zuby, kontroluje nohy, záda, ptá se kde je au, posledně jsem dostala obvaz na hlavu když jsem řekla, že mě bolí.

Vánoce a Mikuláš
A jak to u nás bylo o Vánocích a s Mikulášem… To jsme si tak povídali s Libuškou o tom, že přijde Ježíšek, a že na něho budeme čekat 24 dní - nachystala jsem jí malovaný adventní kalendář a od babičky dostala s okýnkama na sušené ovoce. Po dvou dnech už se po snídani hlásila slovy "další den, další okýnko" Usmívající se. Taky jsme všichni psali Ježíškovi a II si přála houpačku/klouzačku a o dáreček/knihu. Pak jsme dopisy dali za okno, že si pro ně Ježíšek přijde.. Přes den jsme to několikrát kontrolovali a II nás pak rozsekala když si stoupla k oknu, vyhlížela ven a řekla tím svým milým hláskem: "Ježíšku, prosím přijď." Na Štědrý den zas po rozbalení dárečků prohlásila tiše: "Ježíšku, děkuju." Líbající

No a Mikuláš? ... II se hrozně těšila - šli jsme na pohádku o čertovi, andílkovi a Mikulášovi do kina /bylo narváno/ a pak byly děti volány na pódium a tam si s nima chvilku Mikuláš povídal a ony řekly když chtěly říkanku a pak dostaly dárek. A II že tam půjde sama (nebála se šikulka) a že poví Mámo-Táto.. No bylo to úžasné. A oba jsme z ní byli dojatí a pyšní jak páv Smějící se. Museli jsme dlouho čekat, ale II nechtěla odejít bez toho, aby šla na pódium říct říkanku, tak jsme to museli vyřešit - byl tam holt zádrhel se ztraceným papírem, ale o tom víc v chystaném článku Maminka je pro své děti lvice - aneb zábrany a strach stranou.

A jaký je vztah se sestřičkou, která má teď půl roku?
Libuška dál hodně pomáhá, nosit plínky/kartáček/oblečení… Chrastí hračkama, když jdu třeba prát prádlo, aby Šári neplakala… Občas si strká taky všechno do pusy a ptá se jestli může jako Šári… Pořád ju pusinkuje a chce aby i Šári ju pohladila (když jí to nejde - protože Sári holt zatím spíš tahá a škrábe - tak II řekne, ať Šári pomůžem, aby ju pohladila Smějící se). Teď jak začala Šári lozit, tak je to trošku náročnější - a II musí mít knihy na pohovce, aby jí to Šári neotáčela, a když jí boří vláčko-dráhu, tak je to těžší na vysvětlení, ale jde to.. Nikdy jí naschvál nepraštila nebo něco podobného.. uvidíme jak to bude dál. Zatím je to úžasná, chápající sestřička, která ji chrání (např. v klubíku když jsme byli, tak si vedle ní stoupla - jako že ji hlídá před ostatníma dětma PřekvapenýLíbající).

Co se nevešlo jinam:
  • Libušce strašně moc sluší culíky. Úžasná slečna s velkým úsměvem… Už se tomu nebrání jako dřív a moc jí to sluší. /a jak je blonďatá s velikýma modrýma očima, tak asi zlomí pár klukovských srdcí.../
  • II zvládla v klídku vše u zubajdy - prohlídnout, zašťárat, napatlat.. úžasná!! Připravovali jsme se na to, ale i tak jsem koukala jak to bylo v pohodě
  • II vyrostla 1. stolička - krom toho že se častěji v noci budí (ale rychle zas přitulená u tatínka usne), tak je přes den občas umrčená.. Ale dá se to. A jak se vyklubala, tak začala růst druhá - a ta ještě pořád pomaličku leze.
  • Její paměť je opravdu úžasná - ví která říkanka je v které knížce a neomylně ji přinese a najde Usmívající se. Taky ji moc zajímají písmenka, tak se učíme abecedový písničky.
  • Těší se na výlety s babičkou a dědou/babičkou.. Ale zatím říká, že spát tam přes noc nechce. Že chce spát s maminkou, tatínkem a Šári a že tam bude až bude chtít (babičky by už chtěly), takže na noc bez nás zatím nebyla, uvidíme jak to bude dál. Ale ona je stejně tuhoš i třeba jen z odpoledních/denních výletů.
  • Dál kojíme, ale už v podstatě jen doma a hlavně, když je hodně unavka.. Pak si odpočine, načerpá energii a je zas fajn.. Jinak bychom museli řešit asi víc umrčených scén (které víme, že dělá když už je fakt tuhoš).. Jsou tam takové ty nuance - když třeba trochu kňourá a chce sama, sama a nedá se rozumně domlouvat, tak už je to na hraně toho co je schopna zvládnout, protože už je prostě toho moc a potřebuje oddech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama