Leden 2018

Film Earthlings - aneb z toho jak se chovají lidé se mi chce zvracet

21. ledna 2018 v 16:25 | Lilian |  Zamyšlení nad filmy
Fakt mazec a mazec!! Film jsem musela zkouknout na třikrát, protože bych to nedala. Třásla jsem se smutkem nad tím vším utrpením. Chtělo se mi zvracet. Nejsem schopna pochopit, že když už lidi zabíjí (s vírou, že musí maso jíst, což nemusí), tak proč i týrají. Jak to, že tak otupí, že to nevidí? Plačící

Je mi zle z toho, že jsem se k tomuto dostala tak pozdě. Že jsem nad spoustou věcí nepřemýšlela a přejímala je prostě tak jak byly zvykem. U nás v rodině, v naší společnosti... např.
  • Maso je důležitý zdroj bílkovin a prostě výživná potravina. (ne zabité zvíře, které žilo v nějakém velkochovu a pak bylo tím ani ne nejrychlejším, ale prostě nejlevnějším, způsobem zabito)
  • Mlíko je na vápník, když ne mlíko, tak jogurty a tvaroh. To je základ! (ne mlíko od krávy, která byla uměle oplodněná, pak jí bylo hned po narození sebráno tele a dojila se tak dlouho jak jen to šlo)
  • Kožená kabelka je krásný luxus (a ne mrtvá napuštěná kůže zabitého zvířete)
  • ZOO je pomocník pro ukázání zvířat dětem a přitom pomáhá zachovávat druhy (ne týrání zvířat v umělém prostředí, kde jen sedí a my je očumujem)
  • Další a další věci

Nevím co napsat dál. Asi, že je zvláštní, že se člověk nad spoustou věcí vlastně vůbec nezamýšlí...
  • nad tím, že kráva dává mléko jen tehdy, když má telátko (a když teda ho kupujeme my v sýrech a spol. tak ho to telátko asi těžko může dostávat)
  • nad tím, co se děje se všemi těmi kohoutky, když na farmách mají jen slepice, protože ty snášejí vajíčka
  • nad tím, jak vlastně ty zvířata co pak jíme žijí, co jí, jak jsou zabíjeny
  • nad tím, že přece lidské zájmy nejsou nad zájmy ostatních - ať už zvířat, tak zbytku přírody
Vlastně, jak to, že když nemáme žaludek na to vědět, jaký mělo život to zvíře a jak bylo zabito.. Jak to, že máme žaludek na to ho sníst??

A vlastně ani nevím, co s některýma věcma budu dělat.
Že nebudu jíst maso, mlíko, vajíčka mi bylo jasný hned po první třetině filmu. Víc jsem toho prostě fakt na jeden zátah nezvládla. Ale co naše malé holčičky? Troufáme si na to, dělat tenhle výběr za ně.? Nebo to necháme na nich, kdy k tomu dospějí, kdy se budou ptát odkud to co mají na talíři je? A co ZOO? Nebudeme je tam brát i když je zvířátka fascinují a počkáme na dobu kdy se začnou ptát proč jsou za mřížemi a ne doma kde bydlí ať už je to kdekoli?

Noooo.. Čeká nás ještě s manželem asi dlouhá cesta. Spousta přemýšlení a spousta rozhodování a diskuzí.

Každopádně nechci přispívat k utrpení. Nechci. Fakt nechci. Takže začínám plně veganit místo minimalizace.

Tento rok s tím, co vše mám v plánu a co se mě/nám honí v hlavách bude asi docela přelomový!!!

Knihy 2017 - aneb čtu i s 2 holkama

18. ledna 2018 v 17:07 | Lilian |  Knihy a jejich život
Tak v prvé řadě by tady měly být asi knížky co čtu Libušce, protože ty znám skoro nazpaměť (minimálně některé pohádky z nich Mrkající) - např.
  1. M. Bulatov - Veselé pohádky a říkadla
  2. H. Vrbová, O. Sekora - Broučci na pouti
  3. H. Průchová - Ptačí pohádka
  4. a moc a moc dalších Usmívající se

Ale co si čtu já sama.? Není toho tolik jako dřív o tom žádná, ale i s dvěma pišišvorkami je čtení stále mým velkým koníčkem a relaxem. Tady jsou ty co mě zaujaly natolik, že jsem je nezapomněla zapsat Smějící se. Někde je potřeba opravdu jen odpočívat, někdy mě to táhne k zamyšlení a duše potřebuje hloubat...
  1. Terry Pratchett - Stráže! Stráže!
  2. Terry Pratchett - Erik
  3. Terry Pratchett - Pohyblivé obrázky
  4. Terry Pratchett - Sekáč
  5. Terry Pratchett - Čarodějky na cestách
  6. Dahlke - Nemoc jako cesta
  7. Naomi Aldort - Vychováváme děti a rosteme s nimi
  8. Krkavčí matka - Moje milá smrti
  9. Stefan Fradrich - Emil, to zvíře v nás
  10. Anselm Grün - Time management jako duchovní úkol
  11. Marek Orko Vácha - Příběhy z jiného vesmíru
  12. Paulo Coelho - Záhir
  13. Zdena Frýbová - Z neznámých důvodů
  14. Ruediger Dahlke - Nemoc jako symbol
  15. Robin S. Sharma - Mnich, který prodal své ferarri

Zůstávají rozečtené:
  1. Hana Librová - Věrní a rozumní
  2. Tereza Kramerová - Dívka s havraními křídly

A dál se chystám na tyto:
  1. Eva Francová - Rok ve Svatojánu
  2. Ruediger Dahlke - Nemoc jako cesta

Tak uvidíme, jak se podaří a co dál potkám na mé knižní cestě v roce 2018.

Tímto přeju všem krásný rok 2018 plný super knížek a zážitků Smějící se.

Hlášky a úvahy Libušky ve 2,5 letech

17. ledna 2018 v 18:43 | Lilian |  Ze života...
To takhle člověk sedí s Libuškou u svačinky, nebo si čte knížku a pak se dozví třeba takovéto moudro:
"Až Šári velká, taky bude čurat na záchod, hrát, honit, stavět, utíkat, vysávat, vařit, vana koupat. Až Šári zuby, taky může papat meruňku."
(aneb přeje sestřičce samé super aktivity)

Toto bylo řečeno Tatínkovi večer po koupání:
II: "II má malý prsa a chce velký."
T: "A proč? "
II: "Protože líbí. Mami má."
(co dodat LíbajícíSmějící se)

Radosti kreslení s 2,5 roční Libuškou

17. ledna 2018 v 14:43 | Lilian |  Kreslení
Obě s Libuškou moc rády relaxujeme u kreslení.. Nestíhám sem přidávat obrázky, ale aspoň jeden náš společný relax.

Oceňuju, že byla ochotná akceptovat, že máme každá svoji stránku... Schválně, jestli se dá poznat, která stránka je moje a která Libušky... MrkajícíSmějící se.


6. měsíc aneb první Ježíšek ve 4 a Šári má 2 zuby a už se zvedá na kolínka

13. ledna 2018 v 10:53 | Lilian |  Ze života...
Některé věci jsou už hezky zajeté - látkujeme přes den a na noc dáváme jednoráz, dudlík ani láhev nezkoušíme (neměla ani jednou za svého půl roku života), užíváme si drobné denní nuance pokroků... Došlo na nové pohyby a rozšíření zvukového repertoáru Usmívající se.

Šári a její pohyby Smějící se
  • 5 měs + 2 dny - strká si nohy do pusy - aneb zkouším co se mi všechno vejde do pusy
  • 5 měs + 10 dnech - pootáčí se (pivotace) a tím už je schopná obsáhnout i nějaký ten prostor (= stává se nebezpečná v tom na co dosáhne! Smějící se). Pak už byla schopná se otáčet /válet sudy - i když to ji nenadchlo a na záda se otáčí velmi vyjímečně/ až se přemístila po obýváku o cca 3 metry.? Mazec.. Je to prostě malá zkoumající žížalka.
  • 5 měs + 20 dní - zvedá se na rukách když je na bříšku a posouvá se jí těžiště. Na konci měsíce se zvedla už i párkrát na kolínka (ale pérovat začala až během 7. měs a čekáme, kdy se rozlezeÚžasný)
Na břiše tráví Šárinka naprostou většinu času. Občas teda ještě na zádech pod hrazdičkou leží po probuzení, ale asi ji už brzo prodám a zase bude o věc míň (aspoň o ni nebudem zakopávat Usmívající se). Koordinace rukou je taky lepší - ráda si třeba hraje s provázkem u jezdícího pavouka a mně fascinuje, že to vůbec zvládne vzít do ruky.

Tak jako u Libušky, došlo i v tomto měsíci u Šári ke zhoršení spánku (jak je holt víc dovedností, tak zpracovává v noci). Málokdy se večer nechá položit a odpojit, nebo je do 10 min vzhůru (někdy ani to ne).. Ale věčně to trvat nebude (to už máme ozkoušené), takže jakš-takš zůstáváme v klidu.. Naštěstí ale nejsem tak rozbitá jako u Libušky, tak mě optimismus neopouští. A přesně na Štědrý den zjistíme i další důvod nočních neklidů - aneb manžel našel, že jí vylezl 1. zub - pravá dolní jednička!! A hned 1.1. druhá spodní jednička!! Překvapený To si teda oproti Libušce dost pohla (ta měla 1. zub až během 10. měsíce!). Už od začátku měsíce teda děěěsně slintala, ale fakt tam nebylo vidět nic, nijak nateklé dásně nebo tak..