Září 2017

2. měsíc ve 4 – aneb podruhé hormonová jízda a nejkrásnější bezzubé úsměvy

12. září 2017 v 20:20 | Lilian |  Ze života...
Druhý měsíc je pryč a já tomu nemůžu uvěřit.. Zase to utíká rychle a zároveň když pláče, tak má minuta ne 60 vteřin, ale tak milion!!!

Co já?
Já se cítím už konečně dobře aspoň po té fyzické stránce, což je docela úleva. Rozhoupané hormony mi dávají sice zabrat, ale není to úplně šílené - žádné řvací či hádací scény se nekonají. Spíš mě rozbrečí každá blbost, ale to se dá zvládnout . A nemám pocit takové zombie jako s Libuškou. Možná i proto, že jsem zvyklá na míň spánku a že nemusím vstávat na kojení z postele. Když to nejde vleže, tak stačí aspoň ten polosed a já se opírám o čelo postele a pak se jen sesunu níž a spím Smějící se. Trápí mě exém a bolesti zad, ale jde to. Nedávám to, že se nezvládám věnovat Libušce, jak bych chtěla a nebo naopak Šárince (abych ju měla opravdu celý den na rukách tak jako Libušku). Ale dělám to nejlíp, jak umím a můžu a tak si myslím, že můžu být spokojená. Ovšem bez podpory manžela by to nešlo ani náhodou. A občas se mi i toto zdá málo..

Co Šárinka?
Denní režim zatím moc nemá. Usmívající se Ráno je nějakou tu půl hodinku dobře naladěná, tak to s Libuškou musíme stihnout převlíct, hygienu a ideálně i najíst.. Pak už Šási potřebuje sosat nebo si hrát nebo prostě už uspávat, protože ještě potřebuje pospat.. Někdy to jde v klidu u prsa.. Dost často ale pláče, a tak musím chodit a nosit a uspávat u toho písničkou. Zavinujeme málo. Spíš ju pak už beru do šátku.

Kreslení: Slunce rodiny (mandala)

10. září 2017 v 20:02 | Lilian |  Kreslení
Po hodně dlouhé době jsem měla čas vzít do ruky pastelky a vůůůůbec to není špatné. (Aneb zbyla chvilka mezi uspáním dvouměsíční Šárinky a 27 měsíční Libušky Mrkající).

Cítím se odpočinutě. Nabitě a vesele.

Mandala se jméném Slunce rodiny


Jak jsme omezily noční kojení po 2. roce bez řevu a scén

9. září 2017 v 20:04 | Lilian |  Ze života...
Po delší odmlce zas dopisuju rozepsané články.. Tentokrát o tom, jak jsme v klídku zvládly omezit noční kojení a přitom kojíme vesele dál Usmívající se. Aneb podpora imunity a pití stále při sobě a jak říká manžel.. v nejlepším balení Smějící se.

Libuška se ráda kojila od začátku (krom teda bojkotu, co začal v během 4. měsíce a trval skoro 3. měsíce a ze kterého mi mimochodem pěkně hrabalo a dal nám pěkně zabrat než jsme to překonaly!). Pokračovaly jsme plynule v kojení na požádání i když jsem byla těhotná, protože jsem věřila sama sobě, že to zvládám a moje tělo taky.. Navíc to naštěstí jen občas trochu bolelo, ale žádná šílená bolest..

Dokud jsem zvládala, tak nebyl důvod nějaké omezení kojení řešit. Libuška si to omezovala sama (přestala si říkat na každou bolístku, nebo např. přes den venku jsme zvládly domluvou posunout až na doma někdy v jejím roce a půl bez jediné slzičky) a já věřila, že to tak bude i dál s dalším kojením. Ale…