Kamínky životní cesty

19. března 2017 v 19:56 | Lilian |  Moje psaní
... jedna taková večerní pocitovka, co se psala vlastně sama... Usmívající se

Kamínky životní cesty
Na cestě rozsypané kamínky,
foukám myšlenky jak bublinky.


Běžím lesem a šustí listí,
čím jsme si v životě jistí?

V srdci mám radost, nadšení i obavu,
někdy je starostí nad hlavu.

Opatrně sbírám střípky času a nadějí,
je hloupost čekat že život se nezmění.

Cítím ranní pohlazení po vlasech,
netoužím po okázalých důkazech.

Pozoruju vodu jak odnáší oblázky
a tiše děkuju za život co není bez lásky.


(19. 3. 2017)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kořkovík Kořkovík | Web | 22. března 2017 v 2:27 | Reagovat

Díky za básničku Lee. Úplně mě ovála tvoje radost z detailů a tvoje veselá povaha. Chtěl bych ti bejt blíž, abych tě obejmul

2 anniele anniele | Web | 22. března 2017 v 11:50 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, že je z toho cítit to pozitivno :-). Posílám objetí do Kanady, aneb dle mého oblíbence - Nikdo není daleko (R. Bach).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama