Provokující myšlenky ohledně výchovy dětí od Naomi Aldort

20. února 2017 v 20:26 | Lilian |  Ze života...
Dítě potřebuje hranice. Rodiče jsou od toho aby se poslouchali. Dítě se musí podřídit - rodič má přece pravdu. Když bude usínat sám, bude samostatný. Pokud ho budu chválit, pochopí co je dobře a špatně a bude dobře vychovaný...

Hm.. Když se zamyslíte trošku hloubš. Cítíte ty paradoxy? Bude dítě samostatné když bude poslouchat co mu kdo řekne (nebo bude spíš podřízené a nebude se umět samo rozhodovat)? Bude dobře vychované když se bude řídit souhlasem a chválou jiných (nebo to spíš povede třeba k hledání souhlasu u vrstevníků a zapadnutí možná do špatné skupiny až to bude teenager)?

Narazila jsem na velmi výživnou přednášku od Naomi Aldort v rámci Duše K - O svobodné výchově dětí. Protože je nabitá zajímavými myšlenkami, tak jsem si dělala výpisky, a tady je shrnutí základních myšlenek, která nás mají trošku vyprovokovat k zamyšlení se nad stereotypy, které máme v hlavě. A tady jsou některé provokující myšlenky:

  1. Dítě je samostatné a nezávislé, když se řídí tím, co samo cítí (a ne tím, co mu řekneme) - Např. samostatné spaní znamená nezávislost není pravda a naopak učí závislosti, protože to co cítí je, že chce spát s rodiči, ale rodiče řeknou ne, a tak se naučí, že to co cítí asi není dobře a nemůže tomu věřit, ale musí věřit (závisí) na tom, co si myslí někdo jiný
  2. Dítě je VŽDY pravdivé - neboli má vždy DOBRÝ důvod pro to jak se chová (je na nás abychom se podívali, jestli se nechová dle nás nevhodně proto, že jsme ho dali do situace, kterou není schopno zatím zvládnout.. třeba domluvit se s dalším dítětem, jak si prostřídají hračku, kterou oba chtějí. Např. i když bouchá sestřičku, tak k tomu má dobrý důvod (nenecháme ho to samozřejmě dělat), ale jsme to my, kdo je za tou příčinou - tím, že jsme ho do té situace dali a nechali ho tam s ní třeba samotné příliš dlouho - i když se spolu ještě nejsou schopni dobře domluvit..). Když jsme my ta příčina, tak to můžeme změnit.
  3. Dítě je jako vítr - Co se stane, se stane. Vítr taky nesoudíte. Ostatní lidé jsou taky vítr, nesoudit.. Ne, že by si každý mohl dělat co chce, ale je důležité jak na to reagujeme. Když odfoukne vítr klobouk, netrestáme ho. Když něco udělá dítě/člověk, tak soudíme. Ale zaměřme se na lásku, ne na souzení.
  4. Poslušnost není náš cíl - Poslouchat znamená nebýt sám sebe a řídit se tím, co chce někdo jiný. Ne poslušnosti.
  5. Dítě, které je spokojené, se chová dobře na základě vlastní svobodné vůle - Platí to, když jsou děti spokojené, ale vy to musíte dělat taky - je třeba aby vy jste spolupracovali s dítětem ze své svobodné vůle.
  6. Děti hrající s dětmi když jsou malí je špatný nápad - je to tím, že ani jeden z nich nemá sociální dovednosti, a proto to nefunguje. Je to boj. Nemůže to dobře dopadnout (spíš tak, že budou bojovat o hračku/bít se navzájem).
  7. Lidské bytosti mají od narození sebeurčení - My se je ale snažíme ovládat a kontrolovat.
  8. "Vaše dítě se vzteká" znamená vy se vztekáte, obzvlášť se vztekáte ohledně jeho vztekání. Ale vztekání je chtít něco jinak, než to je. Já chci. Chci to takhle.. Chci.. A my to dětem často ukazujeme - např. já chci, abys šel spát, abych já měla chvilku čas. A když nejde, tak se začínám zlobit (já, já, chci). A když se vztekají, tak se rychle snažíme to řešit/dát jim co chtějí/utěšit.. Děti zvládnou to, že nebude vše jak chtějí. Naše společnost bohužel dnes učí děti, aby chtěli věci, aby jejich štěstí bylo navázáno na dostávání.
  9. Zapomeňte na nástroje a běžte k cíli - Učíme věci/dovednosti děti, aby byly šťastné. Proč je nenaučit rovnou, aby byly šťastné?
  10. Pomáhání dětem poškozuje jejich sebevědomí - Dávejme jim věci, které zvládnou anebo pokud něco nezvládají, tak jim dovolte zažít frustraci. Ohledně lidí a společnosti to dělejte tak, aby to zvládaly (ne např. jít sedět do restaurace poté co seděly 2 hodiny v autě).
  11. Chvála a odměny poškozuje motivaci a sebevědomí - Tím, že je chválíme, chceme aby něco opakovaly a dělaly tu věc jakoby pro nás a ne pro ně samotné. Je to manipulace, kdy od vnitřní motivace začnou vyhledávat vnější motivaci. Není v tom sebevědomí, protože to dělají, aby nás potěšily a pro uznání, které získají jen když se jim něco podaří a ne za to, jaké dítě samo je. Když nemanipulujeme dítětem, aby záviselo na naší chvále, tak může vyhrát nebo prohrát a obojí je pro něj ok. Silné dítě nepotřebuje chválu, dělá něco protože to dělat chce, a ne protože tím někoho potěší.
  12. Svoboda neznamená absolutní povolení dělat všechno - Respektovat dítě a umožnit mu žít vlastní život - neplést s povolením dělat cokoli a dát mu moc nad rodičem, ale jde o to nechat ho žít v tom skutečném světě (ten má své limity - od gravitace po to, jak se chovají ostatní lidé). Chraňte své děti a jejich svobodu - např. před přílišným vlivem médií, některá jídla (např. cukr), některé hračky ubíjí představivost. Dítě chápe např. okamžité následky (spadne celá věž když do ní šťouchnu), ale dlouhodobé důsledky nepředvídá (jezení sladkostí ve 3 letech nepřemýšlí o cukrovce či zkažených zubech) a potřebuje proto rodiče, aby mě ochránili před závislostmi.

A myšlenka na konec - Pokud na vás občas padne taková ta myšlenka, já chci… a nemůžu, protože dítě je v tom překážkou. Uvědomte si, že jste dítě chtěli. Teď ho máte, tak si ho užívejte, protože ten čas utíká rychle. A to co teď nemůžete, tak to neuteče (večeře, nějaký kroužek, ..), ale ten čas a radost s dítětem a jeho touha trávit s námi veškerý jeho čas to uteče...

Není to easy vyjet z kolejí, jak nás vychovávali naši rodiče a jejich rodiče zase je.. Ale určitě si myslím, že to stojí za to!!! Asi opravdu nechceme poslušnost a ani chválit. Praxe je 'jen' těžší, tak jako u všeho. Usmívající se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veruce veruce | Web | 21. února 2017 v 9:32 | Reagovat

Díky za článek, ty myšlenky provokující jsou a zároveň jsou hodně k zamyšlení. Nemůžu říct, že bych souhlasila se vším, ale inspiraci v tom nacházím. Snažím se syna vychovávat jinak, než jak to dělali naši rodiče s námi, ale lehké to vážně není, protože si člověk v sobě nese hodně z toho, jak byl sám vychováván, a často to nechtěně aplikuje dál.

2 anniele anniele | Web | 21. února 2017 v 12:24 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že to provokuje i někoho dalšího k zamyšlení. Já občas koukala trošku jako puk.. A jak píšete, člověk si právě nese to v čem byl vychován a některé věci jsou prostě jak automatický program. Musí se na to myslet, aby to byl člověk schopen dělat jinak, ale taky se o to snažíme, protože myslím, že to má smysl a chci dceru podporovat v tom, aby byla sama sebou, nezakřiknutá a hlavně šťastná. Třeba u sebe vidím tu plachost a to že 'nejsem dost dobrá' - a vidím některé prvky výchovy, které tomu rozhodně přispěly.
Je taky možné, že ne vše jsem přesně dokázala vyjádřit a popsat, možná kdyby jste slyšela celou přednášku, dávalo by to ještě větší smysl. Jen tak pro zajímavost, c čím třeba nesouhlasíte?

3 veruce veruce | Web | 23. února 2017 v 22:19 | Reagovat

[2]: Z toho uvedeného se mi třeba nepozdává bod 6. Na více místech jsem byla svědkem toho, že malé děti (zejména sourozenci) si spolu hrát umí a zabaví se tak i na pár hodin. Při více dětech budu naopak vděčná za to, že si spolu budou hrát sami a já něco stihnu nebo si na chvíli odpočinu :)
Nu a pak mi nesedí bod 11. Mnoho chvály škodí snad tolik jako chvála žádná, to je jasné. Připadá mi však, že přiměřená chvála navozuje dobrý pocit i v dítěti. Nedokážu si představit, že bych pochvalná slova vůbec nepoužívala :)

4 anniele anniele | Web | 24. února 2017 v 12:55 | Reagovat

[3]: Určitě někdy si děti zvládají hrát samy a i delší dobu.. Tady šlo spíš na to upozornit, že pokud např. nejsou zvyklí / je to delší doba / jsou fakt malí a nedomluví se.., tak prostě to skončí přetahováním/praním o hračku, kterou teď chtějí oba a nejsou ještě schopni se domluvit na já teď a Ty potom nebo já toto a Ty tohle.. (já to třeba dost často pozorovala u sestry, tak když malý uměl jen bořit a bavilo ho to a doplazil se k výtvorům staršího, tak ten samozřejmě, že byl nešťastný, že mu to brácha bořil, když on stavěl z lega a snažil se o co nejvyšší věž - a to si mezi sebou asi nevyřeší a starší ho pro něj logicky pak odstrkoval, aby mu to nemohl bořit a malý byl naštvaný a brečel/pak třeba i kousal vztek a to si zase nemohl nechat líbit starší, že.?) - tak to jen jako příklad.. Jinak ano, teď už jsem to třeba parťáci - 2 a 4 roky a pohrajou si spolu dost často hezky.. nebo si aspoň nepřekáží.
A bod 11 - já to nedokážu tak krásně vysvětlit, ale jde o to, že když něco dělám protože sám chci (jsem nezávislý a dělám to protože já sám z toho mám radost a nic víc nepotřebuju), tak nepotřebuju ani tu chválu, je mi jedno - jestli se to líbí mámě nebo ne.. A tím se stává nezávislý na názorech ostatních.. Líp to fakt nezvládnu, ale v té přednášce se k tomu několikrát vracela, protože je to issue pro nás docela velké a jsme na to zvyklí... Zatím pochvalu taky používám, zatím se snažím to jen vědomě omezovat a spíš se s dcerou radovat, když se ze svého výtvoru raduje ona, než abych chválila co udělala :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama