Jídlo je nutnost, radost nebo závislost?

6. ledna 2017 v 20:16 | Lilian |  Úvahy
Jídlo... hlad... chuť... mlsná...

Co se vám vybaví při slově jídlo? Je vám jedno čím utišíte kručící žaludek a klidně byste jedli amarouny? Začne vás honit mlsná, sbíhají se vám sliny na nějakou oblíbenou pochoutku? Nebo vás napadne co dobrého připravit a je pro vás vášní vařit dobré a ideálně zdravé jídlo? A nebo se občas cítíte závislí - na cukru / chipsech / Coca-Cole / ...?

Pozorujete třeba, že když se začneme nějakých jídel/pochutin zbavovat, zjistíme, že je to normální závislost, že nás pak honí chutě, že máme v podstatě absťák (např. se špatnou náladou, malátností a v podstatě nechutí cokoli dělat)? Jíte, když máte hlad a nebo jen proto, že je např. čas večeře? Konzumujeme prázdné jídlo (vařené a průmyslově upravované)? Nebo myslíte, že to vůbec nevadí a že jde jen o určité zachování rovnováhy mezi sacharidy, tuky a cukry? A jak je to s tím raw? Je v podstatě všechno dobré zabité tím, že to vaříme/škvaříme/mrazíme atd. - nebo je to blbost?

Otázek mám spoustu. Odpovědí už míň. V podstatě žádné. Protože stejně si na tyto věci musí odpovědět každý sám. Každý to cítí jinak. Já nad jídlem přemýšlím v poslední době hodně často. Myslím si totiž, že všechno souvisí se vším... Když jím 'špatné jídlo', tak se to projeví na mém těle i duši (duše mi bude signalizovat potřebu změny špatnou náladou a moje tělo mi bude dávat signály ať něco změním prostřednictvím nemoci/nevolnosti). Je na nás, jak dlouho tyto signály ignorujeme. Snažím se jíst zdravě, ale zatím jsem spíše u uvědomování si, co asi z toho, co jím, ideální není..


Každý den
- bílé pečivo (57 % rohlíku představují sacharidy, základem je bílá mouka. Po konzumaci bílého pečiva s nízkým obsahem vlákniny a vysokým obsahem jednoduchých cukrů, prudce stoupá hladina cukru v krvi a poté zase strmě klesá - výkyvy energie/nálady)
- sýr/ jogurt /pomazánka - aneb mléčný průmysl se kterým taky začínám mít problém, protože se začínám zajímat o 'kvalitu' života těch zvířat (Nezní logicky, že když žijí zvířata ve stresu na malém prostoru bez jakékoli radosti, ale spíš v bolesti a smutku - třeba po odebrání mláďat - aby dávali to mléko, že prostě v tom mléku to bude? Tak jako když je člověk ve stresu, tak mu v těle např. koluje kortizol a adrenalin?)
- skryté cukry / zřejmé cukry - Když si dám čokoládu, vím, že jím cukry (to jsem omezila a s omezením se mi snížily i chutě na sladké, které jsem mívala prakticky po každém jídle!). Ale u spousty věcí si to člověk nějak tak neuvědomí, pokud si těsně před tím jídle to složení nepřečte - třeba kečup, dresinky, instantní kaše, ovocné jogurty, ochucené vody nebo ovocný džus. No to jsem začala dávat pozor a snažím se aspoň být si toho vědoma.

Maso jíme minimálně a časem bychom ho možná vyřadili úplně. Přemýšlíme obecně nad veganstvím, protože nám vadí právě to, jak je se zvířaty zacházeno, jak jsou zabíjeny, v jakém šíleném prostředí žijí (např. slepice se zaštípnutými zobáky v kleci o velikosti papíru A4 s dokrmem obsahujícím antibiotika a hormony podporující rychlý růst). Zatím třeba řešíme tak, že kupujeme aspoň minimálně 'dvojková' vajíčka...

Nemáme ale úplně zmáklé na jaké jídlo přejít v případě veganství, abychom měli dost vitamínů, tuků a všeho možného. Informací je všude moc, občas bych řekla až moc.. až je to matoucí. Zatím jsme zvýšili podíl luštěnin, zeleniny a ovoce. Myslím, že přerod našeho stravování je někde blízko, ale ještě jsme tam úplně nedošli. Hledáme...

Je mi taky hodně blízká myšlenka, že je opravdu důležité co si myslím o jídle které jím. Protože, to předávám jako informaci svým buňkám.. Říkám si ztloustnu z toho / bude mi potom těžko /něco jiného.. A ono se nám to časem i plní, protože si to sami říkáme, v podstatě si to programujeme.. Souhlasíte s tím, že to tak funguje, třeba aspoň částečně?

Pro někoho kdo si chce poslechnout takové zamyšlení nad jídlem, tak pro mě tam byly některé opravdu zajímavé myšlenky: Duše K - o výživě a přirozeném stravování - Cecílie Jílková a Martin Prokeš - 14.2.2016

Jak jídlo vnímáte sami v sobě? Je pro vás jídlo nutnost, aby mělo tělo z čeho žít, nebo radost a nebo jste na něm v podstatě závislí?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Korkovik de Canada Korkovik de Canada | 15. ledna 2017 v 18:04 | Reagovat

Ahoj Lee, pro mě je jídlo obecně něco, co dělám prostě proto, že mám hlad. Moc nemyslím na to, co je zdravý, co není, co je průmyslově zpracovaný, a nevěřím, že by raw bylo k nečemu dobrý. Pro mě funguje prostě to tak nějak obměňovat, ale v zásadě kolem jídla být v klidu a moc ho neřešit. Jo, a závislost jednu mám. Jmenuje se Canada Dry a je to zázvorová limonáda. Po tý bych se utloukl.

2 Kořkovík de Canada Kořkovík de Canada | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 18:05 | Reagovat

Ahoj Lee, pro mě je jídlo obecně něco, co dělám prostě proto, že mám hlad. Moc nemyslím na to, co je zdravý, co není, co je průmyslově zpracovaný, a nevěřím, že by raw bylo k nečemu dobrý. Pro mě funguje prostě to tak nějak obměňovat, ale v zásadě kolem jídla být v klidu a moc ho neřešit. Jo, a závislost jednu mám. Jmenuje se Canada Dry a je to zázvorová limonáda. Po tý bych se utloukl. Dvakrát stejnej komentář, protože bych chtěl upozornění na novou reakci :)))

3 anniele anniele | Web | 15. ledna 2017 v 19:41 | Reagovat

[2]: Ahoj Korkee, zajímavej přístup.. Nemusíš třeba řešit, že Ti po něčem není dobře, nebo nestává se Ti někdy, že máš na něco takovou chuť a tak často - až máš pocit, že jde skoro o závislost (možná třeba zrovna u té limonády)? :-) Já třeba jednu dobu měla asi docela silnou závislost na čokoládě, co ji jím střídměji, je mi líp - jak psychicky, tak na ni mám menší chutě a vlastně si ji víc užiju...
Neřešíš ani to, že bys měl jíst třeba pravidelně ovoce a zeleninu, nebo Ti to prostě tak nějak připadne přirozený a nemusíš si to hlídat?

4 Kořkovík de Canada Kořkovík de Canada | E-mail | Web | 17. ledna 2017 v 5:23 | Reagovat

Hellou Lee... No, že mi po něčem není dobře se mi chvála bohu nestává. Co vždycky docela rychle zbouchnu je chocolate chip cookies a právě canada dry. Obecně asi zblajzávám dost sladkýho... ale když mi tělo nic nesignalizuje, tak to neřeším (ťuk ťuk). Zeleninu... si dávám tak nějak přirozeně, salátek tak jednou za týden a oblohu často... přece jen jsem zelinářův syn :)

5 anniele anniele | Web | 17. ledna 2017 v 19:30 | Reagovat

[4]: Tak to máš úžasný, ťuk-ťuk.. Vidíš - did not know that you are "zelinařův syn" :-). Dokud mi tělo nic neříkalo, taky jsem nějak moc neřešila, že jsem jedla nutelu a jiné sladkosti i víckrát denně, ale jak mi začalo bývat nedobře, tak jsem prostě jídlo začala víc řešit.. :-). Teď to beru zas jinak a ráda experimentuju se zdravýma novýma receptama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama