Únor 2016

6. měsíc aneb příkrmy, pohotovost a zvedání na kolínka

29. února 2016 v 14:06 | Lilian |  Ze života...
Některé věci zůstávají stabilní - látkujeme přes den a na noc dáváme jednoráz, dudlík už ani nezkoušíme (není třeba bojkot ještě zhoršit) a užíváme si těch každodenních pokroků... Přibývají ale nové pohyby a taky jsme začali s příkrmy...

V průběhu měsíce se zase Libuška dost posunula - hlavně teda pohybově:
  • 5 měs + týden - pootáčí se (pivotace) a dokonce se tak cíleně třeba otočí 2x za sebou - protože je schopná se tak maličko posunout i dopředu a dosáhne tak i na hračku která byla předtím mimo dosah (jako lákadlo k plazení Usmívající se)
  • 5 měs + týden - strká si nohy do pusy
  • 5,5 měs - zvedá se na rukách když je na bříšku a posouvá se jí těžiště - tzv. druhé vzpřímení. Začínáme jí u toho ukazovat jak je velká máma a zvedat ruce nad hlavu a jí se to moc líbí a ještě víc se na těch rukách zvedne - dalo by se to nazvat roztomilýma klikama Mrkající.
  • Co je ale největší mazec, tak 2 dny před ukončeným 6. měsícem se začíná zvedat na kolínka a pérovat! To je zas úžasný posun! (a manžel tomu říká, že twerkuje Smějící se).

5. měsíc aneb smích, pokračující bojkot a rodinný život

16. února 2016 v 17:34 | Lilian |  Ze života...
Smích a smích! NádheraUsmívající se. Libuška se víc směje a míň pláče (aspoň přes den) nebo teda aspoň tušíme proč. Směje se třeba u lechtání nebo pusinkování bříška, jako odpověď na náš smích nebo třeba když jí šustíme housenkou nebo když se jí líbí třeba nějaké slovo (například plesiosaurus - to byly výbuchy smíchu Smějící se- vysvětlivka: když ještě nelezla mohli jsme si zahrát pexeso a Libuška sledovala obrázky). A hlavně když Táta šimrá fouskama, tak to jsou úplný záchvaty smíchu! Taky se jí moooc líbí houpání na klíně - 'tak jedou koníci'.

4. měsíc aneb hlasitý smích, bojkot a otáčení na břicho

3. února 2016 v 17:52 | Lilian |  Ze života...
Řekla bych, že už jsme se trošku sžili a už to aspoň není takový masakr Usmívající se. Někdy to utíká pomalu a ještě pomaleji a na druhou stranu je toho tolik nového co se děje a co Libuška umí...

Začali jsme nosit v manduce - je to pohodlnější než na rukách, ale zatím to nemáme tak zmáklý a někdy nám to dá docela zabrat, aby tam byla ergonomicky... Ale je to moc příjemný pocit. Taky jsme takto mohli vyrazit do přírody, kde bychom s kočárkem rozhodně nepochodili. A po dlouhé době to bylo naprosto nádherné být zase venku v lese. Skoro žádní lidi, stromy, přírodní energie. No a Libuška relativně za chvíli usla. Líbající