Prosinec 2015

2. měsíc – aneb hormony, únava a nejkrásnější úsměvy

31. prosince 2015 v 17:56 | Lilian |  Ze života...
Nemůžu uvěřit, že už má naše malinká víc jak měsíc. Utíká to.. Kolikrát nemůžu uvěřit, že je vážně tady a 'naše'.

Já jsem rozhoupaná, občas s velkým pocitem neschopnosti a taky cítím, jak mám prázdnou hlavu a nic si nepamatuju.. Všichni říkají, že po konci šestinedělí se spousta věcí usadí, tak jsem zvědavá S vyplazeným jazykem. Každopádně si to moc užívám, i když si občas připadám jak malá zombie Mrkající, hodně unavená, nevyspaná.. Prostě moje tělo dostalo porodem a i šestinedělím dost zabrat a navíc je pořád znát ta ztráta krve u porodu (železa), takže delší procházka nebo stání na místě nepřipadá v úvahu a byla bych na omdlení.. Taky na mě víc působí změny počasí a bolesti zad či kloubů - to je normálka Usmívající se. Ale každopádně tohle jsou asi nejrychlejší týdny mého života.. a rozhodně taky nejvíc přelomová životní etapa.. Smějící se