Náš pobyt v porodnici - aneb začátek éry rodičů (zombií)

15. srpna 2015 v 13:10 | Lilian |  Ze života...
Tenhle článek bude slepený z pocitů a zážitků, které se nedají rozumně směstnat na papír... Musí se prožít, jinak jsou to jen SLOVA. Ten malý človíček v našem náručí jim dává smysl... Libuška už má 3,5 měsíce a já dopisuju článek z porodnice.. Prostě je toho tak strašně moc Usmívající se. Moc zážitků, moc věcí co je potřeba udělat, moc strachu i radosti. Smějící se

Začnu tam, kde jsem skončila v minulém článku. Kvůli uspání jsem mohla zkoušet kojit až o půl druhé.. Byla jsem navíc taková zmámená a samozřejmě unavená.. Vzali jsme si nadstandard (takže tam manžel mohl být celou dobu se mnou a měli jsme soukromí) a jsem za to zpětně moooc ráda. Mohli jsme to prožívat spolu, to se nedá vtěsnat do telefonů a denní dvouhodinové návštěvy. Takže jsme se přesunuli na pokoj (já na lůžku, protože bych neušla víc jak 3 kroky). Měli jsme šťastné číslo pokoje - 13 Mrkající a já usnula, manžel houpal Libušku na rukách až do té půl 2 (ruce až u kolen)...

A pak to začalo.. Náš nový život. VE TŘECH!
Postarat se o všechny potřeby naší holčičky.. Jenže jak na to.?

1) kojení
Trochu mi pomohly předporodní kurzy a tak jsem aspoň tušila.. Pomoc některých sestřiček navíc nebyla úplně super, ale přikládala jsem a dělala co se dalo.. Ovšem poučka, že pokud je mimi správně přiložené, tak kojení nebolí a taky pak nejsou prasklinky na bradavkách.. Teď už se tomu můžu akorát zasmát.. Kojení i tak může bolet, protože si prsa taky musí zvyknout.. Takže jsme obě s Libuškou dělaly, co nejlíp jsme mohly.. Nebo, že kojit se má v poloze příjemné i pro maminku.. Haha..S vyplazeným jazykem To v té chvíli fakt nejde řešit a já byla šťastná, když se dařilo přiložit.. Manžel mi podkládal nohy a loket, posouval postel a hlavně podporoval, když mi bylo do breku - jednak z hormonů a druhak z toho jaké je to kojení věda!

2) přebalování
Ani přebalování není easy-peasy (dětmi oblíbené 'easy-peasy-lemon-squeezy'). Libuška se mele, obvykle se pro jistotu počůrá (anebo hůřSmějící se) ještě jednou hned jak ji rozbalíme, abysme věděli zač je toho loket! A že by zrovna spolupracovala, to se taky říct nedá. (Poznámka: když to ale srovnám se situací teď kdy se strašně mele, chce se otáčet na bok a krčí nebo naopak natahuje nožičky přesně obráceně než by člověk potřeboval, tak to bylo super jednoduché). Na začátku pro představu spotřeba tak 15 - 20 plen denně. To je holt tak když člověk nechce, aby v tom ležela a doma pak máme v plánu používat látkovky, tak jsem zvědavá jak to půjde..

3) koupání
První koupání proběhlo pod dohledem a s pomocí jedné ze sestřiček.. Libušce se to pomoc nelíbilo, hlavně pak to natírání krémem, ošetření pupíku nebo vytírání oušek.. No ale nikdo se jí neptal, tak nám aspoň svou nevoli dala jasně najevo hlasitým křikem. Křičící

4) chování a uklidňování
Základní pravidlo držení miminka zná asi každý: "držte hlavičku". To se bezva řekne, ale dopředu se to na natrénovat na panence nedá, protahuje a pláče. No vzhledem k tomu, že různé polohy držení miminka na oddělení moc neřešili, tak jsme si to pak nechali ukázat od různých sestřiček, abychom měli aspoň pár na výběr, když se jí nelíbí v jedné tak zkusit druhou..

Uklidňování je kapitola sama o sobě! Libuška pláče asi hlavně, že nemůže usnout, možná taky z hladu, možná z dalšího milionu důvodů - to možná někdy v nějakém specializovaném a hluboce vědeckém článku! Smějící se Každopádně houpat ji na rukou, když sotva udržím na nohou sebe je úkol nad úkoly.. Ale je to moje holčička, takže to nějak jde a naštěstí se můžeme s manželem střídat..

A co my?
1) nepopsatelná radost, neuchopitelný úžas - při pohledu na tu naši úžasnou holčičku, bezbranného drobečka kterého chováme s okouzlením, nádhernou 'vánočku' zavinovačce v postýlce...v podstatě jsme ji nedali z ruky LíbajícíUsmívající se

2) obrovská únava - celé 3 dny v porodnici nejsem schopna stát nějakou delší chvilku jak jsem unavená (i stát u přebalovacího pultu je výkon), obědy mi manžel nosil, protože jsem byla bílá jak stěna když jsem jednou došla až do jídelny (bylo to kousíček - za 2 rohy). Mám nedostatek železa kvůli větší ztrátě krve u porodu, budu dostávat železo (aspoň 3 měsíce se bude doplňovat - nemám čekat rychlé zlepšení).

3) vývoj 'rodičovské antény' na miminko - fascinující jak je to vevnitř člověka nastavené.. Jen se v postýlce pohla/ kníkla a já přes veškerou únavu měla okamžitě otevřené oči a zkontrolovala jsem, že je vše v pořádku. A manželova anténka totéž.. Usmívající se

4) strach a nervy - když nám nešlo ji utišit, když začala ublinkávat a kašlala u toho (znělo to jako by se dusila) - prý napolykala plodovku a je zahleněná, nemohli jsme uspat a přitom ona plakala a byla unavená.. Plačící Houpali jsme, hladili..a za pár hodin znovu.. Šla z toho hlava kolem. Pak taky když plakala, měla teplotu a nedala se utišit a přestože jsme nechtěli dávat nic jiného než mléko, tak jsme museli doplnit tekutiny (ale naštěstí alternativně) a 20ml bylo v ní jak nic. Tak jsem měla docela nervy, že se mi nespouští mlíko jak by mělo, ale naštěstí se to 2. den večer v porodnici ukázalo jako liché, protože přestala ztrácet na váze. Mrkající

5) hormony, nálady a taky bolest - tady se to popsat moc nedá - 'je to vo pocitu'. Docela mi dávaly výkyvy nálad z propasti bezmoci a slz PlačícíZamračený do výšin absolutního štěstí LíbajícíNevinný a pak taky neschopnost si něco víc zapamatovat.

...Tři dny utekly a byly TAK plné... Lásky, slz, objetí, chování, obav, kontaktu kůže na kůži s naší holčičkou, nepohodlí, prohlídek a kontrol, nějaké bolesti, pohlazení, únavy, nočního bdění - u toho jsme měli zapnutý hokej :-), dojetí, ...
Byla jsem strašně ráda, že jsem nebyla sama. V záloze byly sestřičky, které jsem mohla přivolat a manžel naštěstí šel do práce jen asi na 2 hodiny v den porodu (to se u nás otočili jeho rodiče s babičkou a mohli na té naší malé blonďaté - po tatínkovi - holčičce nechat oči). 2. den tam byl 6-13 a pak přijel s dalšími věcmi z domu, co mi chyběly ke zvýšení pohodlí a to se u mě stavila moje Máma. No a v pátek už do práce nemusel, tak jsme byli celý den spolu a já byla moooc ráda. Pak už byl víkend, takže celkem 3 dny jsme byli celé spolu. Pomáhal mi strašně moc a hlavně jsme to všechno prožívali spolu.. Chlap nemůže jinak nikdy vědět, jaký je to nátěr - jak psychicky tak fyzicky.. Obrovská intimita a blízkost= sžíváme se...

I hubnutí bylo v normě (z toho jsem taky měla strach, jinak by nás nepustili tak brzo): 29. 4. porodní váha: 2 950 g, zhubla na 2 680 g, ale už v tu sobotu 2. 5. propouštěcí váha: 2 750 g.

Každý i tak říkal něco jiného, kdy nás pustí, ale nakonec super. Libuška se narodila ve středu ráno a v sobotu v poledne nás pustili domů! Straaaašně jsme se těšili. Doma jsem se štěstím rozbrečela naplno... Máme ji doma a je zdravá!!!!

Jsme rodiče... MrkajícíPřekvapenýLíbající


Poznámka: Odjet z porodnice jsem mohla jen v manželových botech (má 9 nohu a já normálně 4,5 nebo 5 Smějící se). Jak mi v těhotenství ty nohy v podstatě nenatíkaly, tak teď to bylo šílený a měla jsem nohy jak sloupy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama