Jan Kopka: Ve spárech Aljašky

26. února 2012 v 17:57 | Lilian |  Knihy a jejich život
Přiznám se hned na začátku, že v podstatě cestopisy nečtu a žádný extrémní (v podstatě už moc ani ten obyčejný) sport neprovozuji... Ale tahle knížka má co dát a nabízí velmi zajímavý pohled na to, co je schopen člověk dokázat (hlavně hlavou a odhodláním) - i když ani bez tréninku to nejde, ale také na to, co se mu v takových těžkých chvílích honí hlavou, či jak poznává místní domorodé obyvatelstvo...


Místo dlouhého popisu, sem dám několik úvah Jana Kopky na cestě Aljaškou...

"Každá takováhle cesta, kdy jsem ponořený na dlouho dobu do čisté přírody bez příměsí civilizace, mě nutí přemýšlet o významu člověka v přírodě. Nenacházím ho. Čím dál víc spatřuju z pohledu přírody škodlivý vliv civilizace. Člověk po celou dobu své existence pracuje jen na svém blahobytu a majetku. Zaslepený svými touhami přestává ctít zákony přírody. Materiálně se zabezpečuje, jako by tu měl žít věčně. Obyčejná vlastnost, jako je například skromnost, a mít k životu jen to, co potřebuje, mu je dalece vzdálená. Přitom každý živočich v přírodě je tak naprogramovaný, žádný z nich nehromadí majetek a nespotřebovává více potravy, než je nutné. Příroda pro každého živočicha vždy produkuje to, co je nutné, a ve své moudrosti vše neustále reguluje. Člověk nic ve svých potřebách nereguluje a zdá se, že ani není regulován, jde za blahobytem a majetkem, a tak spotřebovává víc a víc a drancuje přírodu, která i pro něj produkuje jen to potřebné. Jednou to musí někde zákonitě chybět. To je jednoduchá, logická rovnice, nebo spíš nerovnice." (str. 150)

"Vládou byl odsouhlasen vzdělávací program pro odříznuté aljašské domorodé vesnice. Jsou tady budovány poměrně moderní školy, kam chodí malí eskymáci a indiáni. Vypadá to jako šlechetný počin a místní to tak chápou, nehledají za tím další smysl. Já se ale bojím, že tam někde je. Místní lidé jsou až dětsky upřímní a to samé čekají od ostatních. Já ale žiji ve světě bílého muže, a tak vím, že oni nevynakládají své prostředky nadarmo. Sami bílí učitelé, ať třeba s jakkoli šlechetnými úmysly, sem přinášejí jiný způsob života, jiné myšlení i jiný žebříček hodnot. Navíc cítím, že my indiánům a eskymákům nemám co říct, ale oni nám ano. Jsme vzdělanější, ale oni moudřejší. mají v sobě moudro vsvých předků, které si předávají po staletí. Naším zásahem o něj asi přijdou. A nejen o něj, ale i o svou svobodu, území, čistotu a identitu. S šířením vzdělání sem zavklékáme civilizační neřesti a nevyléčitelné "choroby" jako je závist, přetvářka, chamtivost, sobeckost, lakota, nadutost a plno dalších." (str. 252)

...co bychom mohli říct domorodým obyvatelům.?: " "Ve jménu vzdělávání se snažíme naučit vás náš život, náš pohled na svět, naši víru a přetvořit vás k našemu obrazu. Přinášíme vám sem "vymoženosti a pozlátka" z našeho světa, abychom odvedli vyši pozornost, a postupně přetvoříme a zdevastujeme vaše kmeny. Už se nebudete radovat, že svítí slunce, už nebudete spát pod hvězdami na vašich výpravách, už se nebudete volně toulat tundrou jako její součást a lovit zvěř pro vaši obživu, nebudete bezstarostně žít ve vašich dřevěných chatrčích a lovit ryby. Budete se honit na penězi a majetkem a nebudete vědět, co je klidný spánek. Nebudete děkovat přírodě za její hojnost, budete chodit do supermarketů a pořizovat si zbytečné věci, které nepotřebujete, budete jich chítt stále víc a stejně nebudete spokojeni. Zapomenete na podstatu života." ... Bereme jim jejich šťastný a bezstarostný život v komunitě uprostřed pustin a přinášíme jim za to osamělý život v davu plný spěchu, stresu, agresivity, netolerance a ignorace." (str. 253)

Úvahy v knize opravdu stojí za to a nádherně dokreslují náročné putování pustinou a myšlenky lidské duše na takové pouti..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama