George Orwell: 1984

9. ledna 2012 v 18:22 | Lilian |  Knihy a jejich život
Zničení člověka přivedené k dokonalosti... Vrchol moci státní mašinérie, manipulace s historií a celkově všemi fakty světa, degradace člověka na úroveň (možná i pod úroveň) zvířete, které nemyslí - a ani nesmí myslet - a kterému jsou upírány i fyzické potřeby.


Krátké shrnutí obsahu:
Winston je příslušníkem Vnější strany a pracuje na Ministerstvu, v Oddělení záznamů, kde přepisuje minulost i projevy Velkého Bratra a pomáhá také ničit záznamy o "vaporizovaných" lidech. Jako jeden z mála lidí si uvědomuje, že Strana lže, a chce se proto spojit s někým, kdo by s ním souhlasil. Najde si i podobně smýšlející dívku (Julie), se kterou se zapojí do odboje (vedený O'Brianem), ale jsou Stranou odhaleni a zvlášť uvězněni. Po dlouhém mučení, jsou zlomeni, jejich mozek je "napraven" = naprogramován Stranou (uvědomí si, že milují Velkého bratra). Pak jsou propuštěni a později budou zastřeleni...

Tady je ještě pár citátků, které vylíčí atmosféru románu.
"Znovu se ozvala bolest v břiše. Winstonovy úvahy se točily po stejné trase jako kulička, co padá stále do stejných škvír. V hlavě mu rezonovalo šest věcí: bolest v břiše; kousíček chleba; krev a křik; Julie; O'Brien; žiletka. Zachvátila ho další křeč v útrobách; okované holínky se přibližovaly." (247) "Celá hrůza začal prvním úderem do lokte. Teprve později si uvědomil, že to všechno byl jen předehra, rituál, jemuž byli podrobeni skoro všichni vězni. Existoval dlouhý výčet zločinů - špionáž, sabotáž a podobně - , ke kterým se vlastně musel přiznat každý. Přiznání byla jen formalita, i když mučení bylo skutečné. Nemohl si vzpomenout, kolikrát ho zbili a jak dlouho bití trvalo. Pokaždé se jím zabývalo současně pět nebo šest mužů v černých uniformách. Někdy ho bili pěstí, jindy obušky nebo ocelovými pruty, občas do něj kopali holínkami. Byly chvíle, kdy se válel po zemi, bez studu, jako zvíře, svíjel se sem a tam v neustálém beznadějném úsilí vyhnout se bití, a bezděčně tak vyprovokoval další a další kopance do žeber, do břicha, do koltů, do holení, do rozkroku, do varlat, do kostrče. Byly chvíle, kdy to pokračovalo dál a dál…" (str. 255)

"Moc spočívá v tom, že člověk způsobí druhému bolest a ponížení. Moc spočívá v tom, že se lidské vědomí roztrhá na kusy a zase složí do nových tvarů, podle toho, jak si usmyslíme. (str. 282)

"V našem světě nebudou žádné city kromě strachu, zloby, radosti z vítězství a sebepokoření. Všechno ostatní zničíme - všechno. Už teď potíráme návyky, myšlení, které přežívají z doby před Revolucí. Přeťali jsme spojení mezi dítětem a rodiči, mezi člověkem a člověkem, mezi mužem a ženou. Už dnes se nikdo neodváží důvěřovat manželce, dítěti anebo příteli. V budoucnosti nebudou však ani manželky ani přátelé. Děti budou matkám odebírány při narození, jako se odebírají vajíčka slepicím. Pohlavní pud bude vykořeněn. Plození bude každoroční formalita jako obnovení přídělových poukázek. Zrušíme orgasmus. Naši neurologové už na tom pracují. Nebude věrnost kromě věrnosti Straně. Nebude láska kromě lásky k Velkému bratru. Nebude smích kromě smíchu štěstí z vítězství nad poraženým nepřítelem. Nebude umění, nebude literatura, nebude věda. Až budeme všemocní, nebudeme vědu potřebovat. Nebude rozdíl mezi krásou a ošklivostí. Nebude zvědavost ani radost ze života. Všechny ostatní požitky budou zničeny. … Jestli chceš obraz budoucnosti, představ si vysokou botu, která dupe po lidské tváři - navždycky."(str. 283)

"Vzhlédl k té obrovské tváři. Čtyřicet let mu trvalo, než pochopil, jaký úsměv se skrývá pod černým knírem. Jaké kruté a zbytečné nedorozumění. Jak sveřepě a tvrdohlavě prchal před laskavou náručí! Dvě slzy, nasáklé ginem, mu stékaly ke kořeni nosu. Ale to bylo v pořádku, všechno bylo v pořídku, boj skončil. Zvítězil sám nad sebou. Miloval Velkého bratra. (str. 313)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama