Fynn: Pane Bůh, tady Anna

23. února 2011 v 21:23 | Lilian |  Knihy a jejich život
Pár citátků z mé oblíbené knížky, která se dívá na Boha maličko netradičně. Rádoby dětsky, ale ve skutečnosti s otevřenýma očima a ochotou přijmout nekonvenční pohled. Mnoho myšlenek a otázek k zamyšlení a spousta srandovních rozhovorů...

"Pan Bůh žádnej obličej nemá", syčela.
Natočil jsem se k ní a zdviženým obočím naznačil otázku: "Ale jak to?"
Znovu se mi zabořila do ucha a řekla: "Protože se nemusí otáčet, aby někoho viděl, proto.
Cestou z kostela jsem se zeptal, co myslela tím, že se pan Bůh "nemusí otáčet".
"No přece," řekla, "já mám 'předek' a 'zadek', takže se musím otočit, abych viděla, co je vzadu za mnou. Pan Bůh nemusí."
"Jak to potom dělá?" vyzvídal jsem.
"Pan Bůh má jenom 'předek', on žádnej 'zadek' nemá.
Myšlenka, že pan Bůh "nemá žádnej zadek", mi připadala rozkošně směšná a zoufala jsem se snažil potlačit smích.
(str. 112)


rozhovor dětí na pohřbu:
"Myslíte, že Kapitánka má teď křídla?"
"Co mě se tejče, já bych si to s žádnejma křídlama neuměl představit."
"A proč?"
"Jak by sis pak svlíkal tričko?"
"Co blbneš, andělé nemaj žádný trička."
"Tak co nosej?"
"To jsou noční košile."
"Já žádnou noční košili nosit nebudu, to bych byl jak teplouš."
(str. 117)

"Proč si všichni myslej, že je Bůh takovej nudenj patron? Já bejt Bohem, tak se pořád jenom směju."
"Jo, a co Ježíš? Co všechny ty obrázky, na kterejch vypadá jako jeliman."
"Vsadím se, že tak nevypadal."
"Jeho fotr byl tesař."
"A Ježíš taky."
"Kdybys celej den řezal obrovský klády dřeva, tak bys měl pořádný svaly."
"Jasně. Vsadím se, že Ježíš byl prima."
"Jasně, že byl. Uměl pořádat sakra dobrý pitky a vůbec."
"Odkud to víš?"
"Z bible. Proměňoval vodu na víno."
"To je dobrá práce, to můj fotr neumí."
(str. 119)

"Fynne," písklavě jí přeskočil hlásek vzrušením, "Fynne, my všichni hrajem ten samej akord."
"To mě nepřekvapuje," řekl jsem. "O čem mluvíme?"
"Fynne, všechny ty různý jména pro církve."
"Co to má společného s akordy?"
"My všichni hrajem panu Bohovi stejnej akord, ale ten má různý jména." ...
Dává to smysl, ne? Všichni hrajeme stejný akord, ale zdá se, že si toho nejsme vědomi. Vy svému akordu říkáte C dur, zatímco já stejným tónům říkám mollový septakord a moll. Já si říkám křesťan, a jak si říkáte vy? Počítám, že pan Bůh musí být náramně dobrý muzikant, když zná názvy všech akordů. Ale asi je mu to jedno, jak tomu říkáte, jen když nepřestáváte hrát.
(str. 124-125)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama