Malá věčnost

19. prosince 2010 v 21:37 | Lilian |  Moje psaní
Když sedím sama venku na lavičce
s duší jež se prochází po obzoru,
můj dech naplňuje svět.


Obláčky páry se ztrácí ve vzduchu,
koukám se na domy, na svítící okna.

Není okamžik jedinou věčností?  

Vzít do dlaní padající vločku, 
nechat rozpustit malou vílu na teplé dlani.

Osamělý vzdech dřeva lavičky,
němé pohlazení zasněženého stromu,
další cesta nepoznaného plynoucího osudu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama