Cesty duše za šera

9. listopadu 2010 v 20:24 | Lilian |  Moje psaní
Nemůžu mít všechno,
a hlasy zpívají mdle.
Čekám na úsměv náhodného cestujícího,
hledám oči které se nebrání vidět.

Slzy patří na polštář noci,
ale až když se kolem stahují vlci.


Přebrodit vlny strachu,
svíčky nechat dohořet v šeru.
Při chůzi se koukám automaticky pod nohy,
a ze stromů padají uschlé listy jak naše minulost.

Sny skončily ve slepé uličce zapomnění,
nikdo netuší kde se skrylo porozumění.

Světla svíček osvětlují smutnou duši,
zamyšlenou a bloudící změtí cest.
Běžné věci ztrácím v čase,
neobyčejné hledám a odkládám.

Stále si naivně básním,
přitom nůž do duše vrážím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama