Prosba duše: svlékni masky!

11. října 2010 v 21:46 | Lilian |  Svět duše
Člověk svléká masky, které nosí ven - do společnosti, která je tak 'dokonalá', že se jí vlastně lidé bojí a nasazují si masky, aby v ní mohli přežít.

Někteří lidé se v tom maškarním ale ztratí a už jen těžko hledají cestu k sobě samotnému, protože si nejsou jistí, kde končí jejich navlečená maska a kde je vlastní živá kůže jejich těla.

Občas se snažíme servat masky tolik, že zařízneme do živého masa, protože až tam masky vrůstají, pokud si je člověk přestává uvědomovat a sžívá se s nimi napořád. Pak už ho ovládnou a on zůstane žít maskou a ne svým hlubším já.


Je otázka, co nutně potřebujeme za masky, které si dáváme abysme si ulehčili život a které jsou jen pro zábavu a změnu... Těžko se existuje úplně bez masek, protože to je v podstatě pro společnost neakceptovatelné.

Nemůžete se rozplakat na veřejnosti, protože je vám smutno - budete za hysterku. Nemůžete dostat hlasitý záchvat smíchu se svým kamarádem, protože by si všichni mysleli, že na něčem jedete a jste zhulení. Nemůžete říct, mám se skvěle, absolutně nic mě netrápí, protože to zas budete za outsidera - je moderní mít spoustu starostí a být v jednom kole. Samozřejmě, že můžete zrovna tyhle zmíněné masky zahodit, ale kolik lidí to udělá.?

Člověk neustále své chování přizpusobuje a nereaguje tak, jak to cítí jeho tělo a duše...o srdci snad ani radši nemluvě. Je potřeba neomezovat svobodu ostatních, ale je nutné takhle hodně kvůli tomu omezovat sebe.? Stáváme se zamrzlí a bez citu, bez kontaktu se sebou samými.

Všichni se stáváme stejní. Masa postav... stejné oblečení, stejné chování, hlavně nevybočit z davu, zapadnout a mlčet. Jít v zástupu a nepřemýšlet nad tím, jestli tohle jsem opravdu já.

Svlékání masek je někdy bolestivé už jen proto, že si je nasazujeme aby nám bylo líp, aby sme měli výmluvu pro své chování, abysme se nemuseli zamýšlet jestli bylo něco dobře nebo ne, protože ta reakce byla adekvátní masce na tváři a tak je všechno v pořádku. A taky... abysme se nemuseli podívat sami sobě do očí.

Bojíme se sami sobě přiznat jací jsme, protože by mohlo být těžké sami sebe přijmout. Jistě že děláme chyby, nejsme dokonalí, ani když si nasadíme masku Slečny nádherné a megachytré/ Pana zařídila hezkého drsňáka. Nikdy nebudeme dokonalí, a ani nikdo jiný není, ať do nás tuto myšlenku cpou média jakkoli.

Je potřeba odhazovat postupně svoje masky, společně s vnitřními strachy a výmluvami, které říkáme sami sobě... a žít realitu. Má svoje kouzlo opravdovosti, i když není jednoduchá jako neexistující dokonalost!!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama