Opadané pampelišky

6. října 2009 v 23:02 | Lilian |  Moje psaní
Pampeliška utekla,
velkého světa se zalekla.

Bála se nekonečného podzimu,
Teď se třese zimou v průjezdu.

Čeká na krásné sny za úplňku,
sedí jen tak sama v koutku.



Je dávno pryč bílé chmýří,
odneslo život a ukazuje stáří.

Pláč a rosa na listech,
utichá hovor o houslistech.

Tichá hra a naivní sny,
-šeptají moje smutné rty-
čekají nás dlouhé temné dny.

Jsem zamyšlená a bláhová,
krásný sen se mi často zdá.

O vločkách, větru co přináší lásku,
která smaže na těle dávnou vrásku.

Toulám se ulicemi, zešedlým světem,
tvář hladím uvadlým poupětem.

Myslím na spoustu zvláštních věcí,
svět může být i zlatou ozdobnou klecí.

Záleží jen na našem pohledu a vnímání reality,
jinak jsme součástí seriálů a jejich naivity.

Chci letět, rozevřít křídla, jít dál a nedoufat.
Chci utíkat, sedět, mluvit i naslouchat.

Koukám na padající listí,
budu se bránit být světa kořistí.

Nenechám vysát svoje sny, naděje a touhy,
krve chtivým globálním světem do beznaděje strouhy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama