11. měsíc ve 4 aneb Šári stojí bez držení a dělá první krůčky a zas máme bacily

2. června 2018 v 15:38 | Lilian |  Ze života...
Další přelomové změny jsou tu. Úžasný
  • Šári stoji bez držení. Je schopná si sama stoupnout bez opory a udělá i pár krůčků. Líbající
Šári začala ještě o hodně víc obcházet nábytek a venku - protože ji všechno hrozně zajímá, tak se hodně zlepšila ve stání s držením (opřená o pískoviště kolínky vydrží bouchat ručičkama/hračkama do jeho poklopu nebo snad 10 minut). Taky hooodně pokročila ve stání a postupně prodlužuje intervaly kdy sama stojí v prostoru - když cca v půlce měsíce napočítám do 8, tak už to beru, že stoj už zvládla. Asi týden před koncem měsíce zvládne i sama se bez opírání postavit, což mi přijde total mazec a fakt drsnej tělocvik! No a 22.5. udělala první pidi krůček, když jsme byli venku (tam je prostě velká motivace všeeeechno poznávat). Líbající

Tady ty pokroky jsou naprosto úžasné!! Šári zas vypadá úplně jinak jak se na nás usmívá a udělá třeba 3-8 pidi krůčků směrem k nám. Sama v prostoru! Just amazing… Libuška je z toho taky nadšená Smějící sea chodí za Šári, bere je za ruce a takhle spolu přejdou celou kuchyň a děsně se tomu smějou (II je teda docela rychlá, tak ji musíme trochu brzdit, ale je super sledovat jak je ze sestřičky nadšená - "šikovná holka", "naše mimi chodí" a podobné hlášky jsou prostě perly Mrkající).

 

10. měsíc ve 4 aneb Šári leze do schodů, výletujeme a kapačky nás minuly o fous

13. května 2018 v 11:17 | Lilian |  Ze života...
Další měsíc utekl a pokroky jsou zase znát. Šári je děsně šikovná a zvědavá - vyleze na pohovku, na křeslo, i na vyšší postel - takže II už nemá možnost si třeba knihy sama prohlížet na pohovce. Ale bere to celkem dobře a většinou prostě prohlížíme knihy s tlustými listy, které může i Šáši.Úžasný

Spaní je jak kdy - kolem začátku měsíce opět horší noci a i přes den třeba jen půl hoďky a nebo se nenechá ani odpojit od kojení. Pak se to ale zlepšilo a třeba 3x za týden dá během dopo spaní i 1,25h, vyjímečně i 1,5 - a to je prostě super pohoda, kdy stihnem s II uvařit a ještě číst/kreslit. Asi 3x za tento měsíc spala i v kočárku. Poprvé se nechala uhoupat bez jediného protestu, ale pak už nee, a musela jsem uspat a pak položit (úspěšnost 1:1 - takže pak většinou zas uspávám radši doma anebo v manduce, stejně je pak venku hic a já třeba potřebuju uvařit).

Co je paráda, že jsme akčnější a užíváme si víc výletů/akcí s kamarády...
Šli jsme II kupovat boty a udělali jsme si z toho výlet do Olomouce Usmívající se. Zašli jsme na jezdící schody do Prioru - II to miluje a tak jsme tam pojezdili, projela se ve vláčku, líbilo se jí točit volantem v autíčku, všechno si super užívala a my s ní. Pak jsme zašli pro boty - tam se jí líbila kámoška i nové boty v poho zkoušela no a pak jsme si zašli na kafe do Zdravé Pecky. Libuška tam miluje ty balónky ve kterých se skáče (tak jako Sheldon Smějící se), Šári se tam taky líbilo (když tam byla poprvé, tak ještě nelezla, takže si to tak neužila) a ožužlávala vše možné i nemožné. Usnout se jí tam nepovedlo, ale byla v poho i když pak usla až v autě na cestě zpět o asi hodinu později než obvykle - což by doma bylo určitě s plačem.. ale tady byly prostě tak zajímavé věci!! No a my si dali zase po jejím narození poprvé kafe spolu venku a v pohodě Usmívající se.

Jeli jsme na první pidi výlet do přírody - na sněženky - které máme naštěstí skoro za rohem. A bylo to moooc fajn. Úžasná energie, sice docela dost lidí, ale ta příroda byla úžasná a Šári to prospala u mě v manduce. Li si zas užívala zkoumání s Tatí. A hlavně házení klacků do vody, to je trhák! Mrkající

Můj úžasný jahodník

13. dubna 2018 v 15:19 | Lilian |  Ze života...
Manžel mi na přání vyrobil úžasný jahodník, ze kterého jsem fakt happy.LíbajícíUsmívající se









Hned druhý den jsem ho osázela a teď už jen chodíme kontrolovat které jahody se ujaly (zatím padly jen dvě a vypadá to, že zbytek přežije).







Mooooc se těším na letošní úrodu. Jahody na tomto místě budou mít dost světla a taky je pak zamulčuju, tak jsem zvědavá, jak se jim bude dařit.
Úžasný
 


9. měsíc ve 4 aneb Šári sedí, kramuje a brblá … a my nespíme

12. dubna 2018 v 15:13 | Lilian |  Ze života...
Začátek měsíce nezačal nejlíp.. Manžel chytil v práci nějaký moribundus a pak to postupně chytly i holky a nakonec i já. Ale i tak bylo úžasné, že my dva jsme kašlali a smrkali jak tuberáci, kdežto holky měly "jen" horečky a pak už jen zvýšenou teplotu a únavu a jinak byly v pohodě.. No, Šári byla umrčenější, ale jinak to bylo zlatý.. Nebylo potřeba kapat do nosu nebo odsávat a podobné radosti. A za 2 dny teplot už měly jen kol 37 a pak už to bylo ok.. Holt protilátky v kojení se fakt hodí Mrkající.

Šári už hodně dlouho vydrží stát. U pohovky, u křesla, u židle.. kde se dá Smějící se. Je na ni super pohled. Taky od začátku měsíce začíná něco jako polosed a už nepadá vždy dozadu jako prkno, ale pěkně se poskládá buď na kolínka, nebo koncem měsíce už profi kecne na zadek Úžasný. A taky jsme se dočkali sezení Usmívající se - od 13. 3. Šári sedí!!! Volejte sláva a 3 dny se radujte. Usmívající se Za 2 dny už sedí celkem s přehledem - hezky nohy vepředu v šírokém sedu a štěrchá si hračkama. Holka šikovná. Líbající Je na ni krásný pohled a já jsem zvědavá jestli se rozvine znakování v dalším měsíci (zatím nemá moc zájem), protože teď má volné obě ruce na hraní, takže kramuje a kramuje a už taky zahučela do krabice s hračkama Smějící se. Taky začala víc obcházet nábytek a koncem měsíce už celkem pěkně ťape kolem pohovky.

Obrázek: Naše rodina - jak kreslí tříletá

29. března 2018 v 15:18 | Lilian |  Kreslení
Ještě teď trošku nechápu, jak toto Libuška zvládla nakreslit v necelých 3 letech...

NAŠE RODINA Líbající










Sama přišla s tím, že nás nakreslí jako rodinu..

Tatínek má fousy, je velkej, nakreslenej černou pastelkou (protože má rád černou), má zelený oči..
Maminka má prsa, modrý oči a dlouhý vlasy (a je taky černou - měla jsem černé kalhoty)
Šárinka je malinká, má modrý očička a krátký vlásky Mrkající, jo a je červenou barvou protože měla červené punčochy
Libuška - aneb autoportrét Usmívající se - je celá červená (měla červené tričko), modré oči a dlouhé blond vlásky

Prostě ty úžasné detaily.. A to že máme všichni nohy, ruce, tělo, hlavu, vlasy, oči.. (Maminka má i červenou pusu.. asi proto, že jsme se nedávno s Li "malovaly").. LíbajícíSmějící se

Moc si to užívám, že ji kreslení baví a doufám, že jí to nikdo nevezme (..tak jako mně ve škole a těžko jsem se k tomu pak vracela a stále vracím)Úžasný.

8. měsíc ve 4 – aneb Šári stojí s držením a zkoumá co může

8. března 2018 v 11:08 | Lilian |  Ze života...
Šári zahájila 8. měsíc stylově. Od 6. 2. stojí s držením!!! Vypadá zas úplně jinak LíbajícíÚžasný.

V podstatě nejvíc času od půlky měsíce (možná i dřív) tráví ve stoje u pohovky/křesla. Ale někdy ty pády. Hlavně ze začátku děs-běs. Protože ještě neumí sedět, tak spadne jak prkno na záda a pěkně se praští do hlavy. Snažíme se ji mírně jistit a pád zpomalit. Nechcem zas aby si myslela, že se neudrží a nic se nestane, tak se snažíme nechytat úplně ale jen přibrzdit. Za asi týden jsou už pády o dost míň časté. Padá spíš když už je hodně unavená.. Naučila se přidřepnout a kleknout na kolínka. A tak to praktikuje i dál. Jinak po 4 dnech už se drží jen jednou rukou a druhou si drží hračku. Prostě frajerka Smějící se.

Jinak v půlce měsíce se stala Šári ultimátně nebezpečná Překvapený, protože přes položenou poduši z gauče na ten gauč vylezla. Jako hustý. A II přišla o poslední místo, kam mohla zalízt s hračkou kterou nechtěla aby jí Šári brala nebo aby nemačkala knihy. Poduši jsem po několika dnech odstranila, takže gauč je opět nedobytná pevnost. Zaprvé kvůli II a zadruhé i proto, že Šári zatím neumí slízt po nožičkách, tudíž její vrhání po hlavě dolů z gauče.. A na to já nemám Smějící se.

7. měsíc ve 4 – aneb Šári leze jak drak a začala s příkrmy

15. února 2018 v 15:27 | Lilian |  Ze života...
Tak Šári od začátku měsíce péruje na kolínkách a trošku couve, tak čekáme kdy začne opravdu lozit. Manžel jí dal termín do svých narozenin (31.1.) a to teda stihla s přehledem Smějící se. Všimli jsme si, jak si chystá ručičku, že už už popoleze a po asi týdnu se odvážila a od 6,5 měsíce LEZEEEE jak drak!!! Úžasnej pohled a posun Líbající. Jinak teda leze samozřejmě nejvíc za věcma, který by člověk třeba úplně nečekal - lišty od plovoučky, nitě od pohovkového potahu, drát od televize.. Takže mazéééc než jsme zas aspoň více méně uzpůsobili obývák tomu, že máme malého lezouna, kterého zajímají věci, který my normálně jen přelítnem a jdem dál.


Libuška už pusu nezavře „proč?, jak se jmenuje?“ a je velká objevitelka – 2,5-2,75roku

4. února 2018 v 16:40 | Lilian |  Ze života...
Zadařilo se a píšu tenhle článek v podstatě průběžně a ne zas s velkým zpožděním! :-) Libuška měla 2 a tři čtvrtě roku před 6 dny Usmívající se.Táááákže tady to je.. to co nejvíc utkvělo...

Komunikace
Pusu už nezavře, ale lidi co ju nemají tak naposlouchanou, tak ještě moc nerozumí. Přece jen trochu komolí. Mně se to nezdá moc, ale je to hodně i tím, že jsem zvyklá a tím, že často prostě vím, co myslí a stačí to naznačit (no tak trochu ju už znám no Smějící se). … aneb uvidíme, jestli bude nutná nějaká ta logopedie. Zatím to necháváme plynout a jen na ni pěkně mluvíme, ať to slyší jak je to dobře.

Otázky proč a nebo jak se jmenuje jsou každý den.. to pokračuje z dřívějška. A někdy jsou to pěkný úvahy navazujících proč a proč a proč. A jak se jmenuje se ptá skoro u každýho zvířátka/člověka co vidíme v knížce. Takže když jsem byla v koncích, tak jsem si třeba vytáhla atlas ptáků. Aneb vzdělávání je potřeba s pohledem jako - jak to, že to maminko nevíš? Úžasný

Někdy nám sama dá pusu/řekne že nás má ráda/a nebo nás utěšuje - "neplakej, to bude dobrý" - třeba když mám popálenou ruku a musí se převazovat./Její schopnost vcítění a utěšování mě občas fascinuje.. evidentně to zvládá odkoukat..a je to úžasnéPřekvapenýLíbající/. Někdy se sama omluví - třeba když mi stoupne na nohu. Volá "pusu, pusu" - když někam já nebo tatínek jdeme. I když je to třeba jen do sklepa s prádlem nebo nastartovat auto. …To jsou úžasný chvilky, kdy člověk občas jen zamáčkne slzu a je tou láskou fascinován. Dítě neřeší, že před chvílí se něco nepovedlo (že jsme si třeba úplně nerozuměli a nebo jsme použili nehezký tón). Miluje nás.Líbající A učí nás tím, že i my máme ty nepovedené věci prostě rychleji pouštět - omluvit se a jít dál.


Zimní uzavřenost

1. února 2018 v 18:14 | Lilian |  Moje psaní
Rozjetej ježek,
cítím se v kleci.
Nespím jak špalek,
jen hloupý kecy.

Pomalu pročítám stránky života,
realita zda se mi nějaká ohnutá.

Červené kamínky hvězdného prachu,
sbírají dětské ruce beze strachu.

Film Earthlings - aneb z toho jak se chovají lidé se mi chce zvracet

21. ledna 2018 v 16:25 | Lilian |  Zamyšlení nad filmy
Fakt mazec a mazec!! Film jsem musela zkouknout na třikrát, protože bych to nedala. Třásla jsem se smutkem nad tím vším utrpením. Chtělo se mi zvracet. Nejsem schopna pochopit, že když už lidi zabíjí (s vírou, že musí maso jíst, což nemusí), tak proč i týrají. Jak to, že tak otupí, že to nevidí? Plačící

Je mi zle z toho, že jsem se k tomuto dostala tak pozdě. Že jsem nad spoustou věcí nepřemýšlela a přejímala je prostě tak jak byly zvykem. U nás v rodině, v naší společnosti... např.
  • Maso je důležitý zdroj bílkovin a prostě výživná potravina. (ne zabité zvíře, které žilo v nějakém velkochovu a pak bylo tím ani ne nejrychlejším, ale prostě nejlevnějším, způsobem zabito)
  • Mlíko je na vápník, když ne mlíko, tak jogurty a tvaroh. To je základ! (ne mlíko od krávy, která byla uměle oplodněná, pak jí bylo hned po narození sebráno tele a dojila se tak dlouho jak jen to šlo)
  • Kožená kabelka je krásný luxus (a ne mrtvá napuštěná kůže zabitého zvířete)
  • ZOO je pomocník pro ukázání zvířat dětem a přitom pomáhá zachovávat druhy (ne týrání zvířat v umělém prostředí, kde jen sedí a my je očumujem)
  • Další a další věci

Nevím co napsat dál. Asi, že je zvláštní, že se člověk nad spoustou věcí vlastně vůbec nezamýšlí...
  • nad tím, že kráva dává mléko jen tehdy, když má telátko (a když teda ho kupujeme my v sýrech a spol. tak ho to telátko asi těžko může dostávat)
  • nad tím, co se děje se všemi těmi kohoutky, když na farmách mají jen slepice, protože ty snášejí vajíčka
  • nad tím, jak vlastně ty zvířata co pak jíme žijí, co jí, jak jsou zabíjeny
  • nad tím, že přece lidské zájmy nejsou nad zájmy ostatních - ať už zvířat, tak zbytku přírody
Vlastně, jak to, že když nemáme žaludek na to vědět, jaký mělo život to zvíře a jak bylo zabito.. Jak to, že máme žaludek na to ho sníst??

A vlastně ani nevím, co s některýma věcma budu dělat.
Že nebudu jíst maso, mlíko, vajíčka mi bylo jasný hned po první třetině filmu. Víc jsem toho prostě fakt na jeden zátah nezvládla. Ale co naše malé holčičky? Troufáme si na to, dělat tenhle výběr za ně.? Nebo to necháme na nich, kdy k tomu dospějí, kdy se budou ptát odkud to co mají na talíři je? A co ZOO? Nebudeme je tam brát i když je zvířátka fascinují a počkáme na dobu kdy se začnou ptát proč jsou za mřížemi a ne doma kde bydlí ať už je to kdekoli?

Noooo.. Čeká nás ještě s manželem asi dlouhá cesta. Spousta přemýšlení a spousta rozhodování a diskuzí.

Každopádně nechci přispívat k utrpení. Nechci. Fakt nechci. Takže začínám plně veganit místo minimalizace.

Tento rok s tím, co vše mám v plánu a co se mě/nám honí v hlavách bude asi docela přelomový!!!

Další články