2. dovolená ve 4 - aneb jak si ji užít s malými dětmi

Neděle v 13:17 | Lilian |  Ze života...
Naše druhá dovolená by se dala shrnout asi v těchto heslech - Malá Morávka, výhledy na kopce, vítr, houby, lezeme jak kamzíci, krásný podzim, nachlazení, prolízačky a jsou z nás šerpové.

A jak jsme si tu druhou dovču s malýma princeznama 1 a 3 roky užili? Skvěle i přes nějaké drobnosti asi líp než tu první. A PROČ?

1) Protože už jsme z toho nebyli jako rodiče tak vyplesklí... co sbalit a co mít sebou v batohu a jestli je zima nebo teplo a náhradní oblečení.. Prostě už toto jsme měli trošku vychytané a bylo to ok.

2) Taky jsme věděli, že některé věci je fakt dobré přizpůsobit a že chtit po ročním nadšeném chodícím dítku, aby vydrželo v sedačce v klidu a pak zas v klidu v manduce je blbost. Prostě se chce vyřádit a objevovat, než zas zakotví u Mámy se vyspat :-). Takže mi přijde, že my rodiče jsme byli víc v klidu a pak byly i holky.

3) Plánovali jsme víc operativně a taky kratší výlety... A tím pádem jsme nebyli zklamaní. :-) Holky se nám odměnily tím, že poctivě ťapaly do kopce obě dvě docela dlouho a pak už jsme si zahráli na šerpy aneb nosítka jsou do kopců fakt super! Bez nich bychom se daleko nedostali..

4) Nechávali jsme část dne jen na blbnutí na prolízačkách / trampolíně - které jsme měli hned u bydlení.

5) Bydlení jsme měli jen pro sebe apartmán i s kuchyní, takže jsme nemuseli řešit jestli uvaříme venku na vařiči v případě špatného počasí (docela se nám to hodilo)!

6) A na cestování jsem poctivě zabalila dlouho neviděné hračky, aby byly dost zajímavé, a taky dost chrumek a banán, což Šári taky nějakou dobu poctivě a v klídku zabaví.

To asi jen tak v základu :-). A jak ta dovča vypadala?
 

10 minut ledové vody - Další velký krok v otužování

Sobota v 13:43 | Lilian |  Ze života...
Jsem naprosto nadšená!!!
Už potřetí jsem si ověřila, že můžu zvládnout 10 minut v ledové vodě.
Já naprostý zmrzlík a hubeňour bez tukové izolace. Úžasný

Je úžasný sledovat jak jde prodýchat chlad, který se rozlívá po těle. Jak jde pracovat s hlavou, koncentrovat se.. No neumím to popsat. Je to fakt docela přelomový zážitek, aspoň pro mě teda.

Užívám si to otužování i když někdy je to fáááákt mazec a je to hlavně v hlavě, aby člověk do té ledové sprchy vlezl. Ale vidím spoustu benefitů - ať už ve zvýšení imunity, tak třeba v tom, že mi pořád nebude taková zima..

Wim Hofova metoda (oficiální web zde: http://wimhof.cz/) mě fakt hodně zaujala a chystám se napsat celkový článek o tom, co mi od začátku dala. Už ji praktikuju 11 týdnů! A cítím to na sobě. Cítím změny a užívám si to moc. Je toho opravdu hodně od posílení vůle a odhodlání, přes radost že jsem schopna vůbec něco dodržovat i když mám fakt někdy dost (s dvěma malýma žížalkama s tím, že jedna už odpo nespí a druhá nespí večer beze mně Smějící se se není co divit) až přes totální wow z toho jak některé věci fungují. Mrkající Ale prostě to musím rozepsat... Tenhle pidi článek je jen o nadšení z toho, že to JDE!

A teď se chystám na další velký posun. Celý týden každý den 10 min ledové sprchy. Jsem zvědavá, jak to budu dávat! Mrkající
A protože já sním ve velkém, tak se taky těším, že se budu v zimě chodit koupat do rybníka Smějící se.

PS: Otužujete se? Mrkající

Naše zahradní dominanta - aneb meruňka přes půl zahrady

9. září 2018 v 14:14 | Lilian |  Ze života...
Naše milá dominanta zahrady. X-letá meruňka Líbající

Pohled který hned když ráno vykoukneme z okna pohladí duši! ...a je jedno jaké je roční období.

Letos nám obdarovala velkou spoustou plodů - něco jsme nasušili, něco zavařili, (nic jsme teda nevypálili, snád nám Jára Cimrman odpustí Smějící se) ... a dává nám taky stín v parném létě.. A Libuška se na ni pokouší vylézt Mrkající. Teď se o ni bojíme, protože už je stará (může mít tak 40 let?) a žerou nám ji nějací zatím ne-úplně identifikovaní broučci.. No snad tu ještě pár let bude..

 


Rodiče dělají obláček energie ve kterém žije celá rodina

4. září 2018 v 16:55 | Lilian |  Ze života...
To jestli balancuju mezi zoufalstvím smíchaným s tragikomedií nejnemožnějších situací a pohodovým mateřstvím které si užívám s úsměvem není o mateřství ale o MNĚ.

To jestli se doma trápím rutinou, jsem zpruzelá a děti mrčí je o MNĚ.

Jen o mně!! I když je někdy těžké si to uvědomit a taky přiznat.

Moje čokoládová výzva - sladkosti vstup zakázán

1. září 2018 v 16:00 | Lilian |  Ze života...
Takže jsem si řekla, v srpnu jdu konečně do toho!!!

Já která jsem nutelu během zkouškového bagrovala lžící denně.. A ta 3 kilová sklínka padla jako nic.. Kdy jsem měla čokoládu Milku na jeden den na odpo chuťovku ke kafi a ještě bych si dala... A zmrzlina, to byla moje slabost už někdy od 10 let, kdy jsem snědla tolik kopečků zmrzliny, že mě snad trumfnul jen Tata... Pravda mohla jsem si to dovolit. Moje tělo nenabíralo, takže z tohodle pohledu bylo jedno co jím. Ale že by to bylo něco super výživnýho to se asi říct nedá.

Cílem byl měsíc bez čokolády, tyčinek, zmrzliny, a prostě všech dalších sladkostí co si představíte. Jediné co jsem jedla sladkého byly datle, banány a doma pečené buchty - které jsem právě sladila kombinací datlové pasty/hrozinek a banánů.

Uvidím, co to se mnou bude dělat. Usmívající se

Úžasky poprvé na dovolené - Co a jak na dovolené s holkama 1 a 3 roky

7. srpna 2018 v 11:42 | Lilian |  Ze života...
Dovolenou jsme museli odložit a skoro jsem se bála, že ji budeme i rušit, protože holky byly nachlazené. Ale zvládli jsme to doléčit a ve středu jsme vyrazili! Já jsem se strašně moc těšila, Libuška teda taky - pořád jsme si o tom povídaly a ona byla zvědavá, co tam budeme dělat, co tam bude (prolízačky? děti? voda?Smějící se). No a hlavně ju zaujalo, že bude dobrodrůžo a budeme spinkat v půjčeném pokojíčku… Vybrali jsme Boskovicko - s bydlením na malém penzionku, přímo v obci Suchý.. a k tomu je tento pidi rozhovor Mrkající

II: ve středu jedeme na dovolenou - jak se to tam jmenuje?
M: Jmenuje se to Suchý.
II: Tak já to zaleju a bude mokrý.
...aneb s tím se těžko polemizuje Úžasný

Večer jsme vše nabalili, ráno manžel všechno nanosil do auta (a že toho bylo jako blázen - aneb já jsem balila radši víc než míň. Kdybychom jeli s bágly na zádech, balila bych jinak, ale takto je to prostě přece jen pohodlnější, zvlášť se dvěma malýma pišišvorkama). Jak jsem se těšila, tak jsem pak byla i nervózní, že něco zapomenu/neklapne/ani nevím co.. Ráno jsme se ještě zastavili za babičkou a dědou a taky pro můj nový telefon (tam jsme čekali děsně dlouho - aneb já jsem neměla tu malou pidi novou simku) a pak už jsme frčeli na cestu.

Cca půl cesty bylo dobré, a pak už Šári plakala, nešlo jí usnout, a byla asi i trošku přetažená. Navíc já zrovna zjistila, že dědu přijali do nemocnice s ledvinama, takže jsem měla fakt supr náladu.. A celý to spaní bylo takový rozhozený (2 dny před dovčou spala poprvé jen 1x za den), no, takže cesta náročná, ale pak někde za Konicí usla (hurá!) a Libuška pak taky, takže jsme pak už v klídku dofrčeli na místo, a protože bylo na ubytování ještě brzy, tak jsme se vydali do Boskovic.
No teda my ovšem máme štěstí. Boskovice měly být asi 5 km.? No ovšem byla tam objížďka a tak to bylo asi 15 Zamračený. Protože my (čti Šári) prostě milujem cesty autem (Proto jsme vůbec jeli tak blízko, abychom v autě strávili co nejmíň času). No, ale tak se ještě holky vyspaly, dojeli jsme do Boskovic a šli jsme na vege obídek, obhlídli jsme park a vylezli nahoru ke zřícenině hradu. Nejlepší byly kaluže, písek a obrovský strom co tam byl. A pak už jsme vyrazili na ubytko, kde to manžel hezky přestěhoval a my si udělali úžasné letiště ze 4 postelí, kde jsme pak vždycky blbli.. A večer jsme ještě vyrazili prozkoumat okolí - rybník Suchý a taky prolízačky (to bylo super, II byla nadšená z místních dětí a družila se). Šári požírala kamínky, takže tu jsme překřtili na Kamenožrouta Smějící se. Naštěstí už druhý den to bylo lepší a už je aspoň dobrovolně vracela zpět do nastavené ruky S vyplazeným jazykem. Spaní jsme se trochu báli, ale bylo to v pohodě (čti - ne horší jak doma) a nevzbudily se při práskání dveří na chodbě..

Jinak Šári se na dovče nechtěla moc nosit, protože asi 3 dny předtím začala sama ťapat a tak chce všude sama.. No chápu to, ale těžko se tak někam dojde.. Ale tak jsem ju hodně poponášela, v manduce se často propínala pokud byla vyspaná, tak chtěla sama na zem. Jinak spinkání v nosítku super, na každém větším výletě hezky vytuhla a bylo to v pohodě. A počasí jsme měli na celé dovče takové více-méně vtipné. Hlavně ze začátku bylo celkem chladno (kolem 12-15 stupňů, pocitově tak 10 - protože fučelo), a v Boskovicích nám i trošku poprchávalo. Na druhou stranu odpoledne když vykouklo sluníčko, tak byl docela hic i na triko, že jsme byli rádi za předchozí chladno, kdy jsme v půlce června měli dlouhé kalhoty a svetry ke krku. Ale nevzdávali jsme to Mrkající. Horší to mrčení, to pak člověka nebaví.. Ale všechno se dá přizpůsobit.Usmívající se

Druhý den jsme vyrazili na mokřady. Šári krásně usla po chvíli v manduce, my se prošli lesem, pozorovali malé žabky, II s tatínkem si zašermovali klackama, II pak zahodila banán na zem omylem a ještě s takovou průpovídkou, že jsme se mohli potrhat smíchy. U velikého rybníka jsme pak už ťapali všichni 4 a II tam "lovila" ryby, zkoumala mech ve vodě, a vážky.. a nadchla ju přeslička (nesla si ju až do auta s tím, že je vzácná, protože tu byla už když tu žili dávno ti dinosauři LíbajícíÚžasný). Šári se rozkoukávala a furt zkoumala kamínky a trávu.. a co nejvíc si ťapala sama a byla happy jak blázenMrkající. Potkali jsme jen 2 lidi, naprostá pohoda a klídek. Energie lesa. Pak jsme jeli na pokojíček a venku jsme si to udělali jako krásné dobrodrůžo - s vařením venku na vařiči, jezením z hrnce na pokojíčku (bylo dost chladno)…
V poledne pak usly obě holky a my měli chvilku na povídání a typické dovolenkové hraní karet, no a odpo jsme šli na prolízačky a obejít rybník. Tam jsme ale jen hodili pár kamínků a ozkoušeli vodu rukou (II - faaaakt studená!Překvapený), protože fučelo a trošičku poprchávalo, fakt pocitově tak těch 10 stupňů. Tak jsme se večer placatili na pokojíčku, hráli si, četli a večer po 7 holky odpadly - aneb spousta zážitků Mrkající.

1. rok ve 4 – milníky 1. roku a oslava a dortík

1. srpna 2018 v 11:30 | Lilian |  Ze života...
Těžko se dá popsat do slov co člověk cítí, když se mu narodí miminko. Podobně těžké je popsat i tenhle první rok.. Nádherný. Masakrózní. Plný pokroků a objevů. Se spoustou dojetí, ale tak unavený. Ale rozhodně NEZAPOMENUTELNÝ!!Líbající


Obě naše holčičky jsou úžasné. Jedna už má 3 roky, druhá teď měla rok. A opět se potvrdilo, že co nás nezabilo, to nás posílilo.

A pro takové ohlédnutí, tady jsou některá zajímavá poprvé/milníky:
  • 1. úsměv - necelé 2 měsíce
  • Zvládnuté pasení koníků - 3 měsíce
  • Hlasitý nádherný smích - 3,5 měsíce
  • Otáčení na břicho - 3,5 měsíce
  • 1. zub (spodní pravá jednička) - 5,5 měsíce
  • 1. ochutnání příkrmů - 6 měsíů
  • Zvednutí na kolínka - 6 měsíců
  • Zvládá lezení (plazení přeskočila) -6,5 měsíců
  • 1. postavení s držením - 7 měsíců a 4 dny
  • 1. posazení (široký sed) - necelé 8,5 měsíce, za 2 dny od sedu už zvládá klasický sed s rovnými zády a ruce má volné na hračky
  • Stojí bez držení - 10 měsíců
  • 1. slabiky (tata, kojo, eba) - 10,5 měsíce
  • Paci-paci a ukazuje jak je velká - 10,5 měsíce
  • 1. znak - ještě a pápá- 11,5 měsíce
  • Dává nám pusinky - 12 měsíců
  • Začala chodit - 11 měsíců

V 11 měs + 2 týdny jsme byli zase na kontrole (už jakože roční) a je to hezké srovnání:
srovnání
porodní míry
necelých 12 m
váha
3 100 g
8 650 g
výška
50 cm
73 cm
obvod hlavy
34 cm
45 cm

Oslava narozenin byla malinká (však ona je taky malinká, tak se to k sobě hezky hodilo). Jen my 4. Libuška už hezky říká - my, rodina Usmívající se. Popřáli jsme Šárince, já jsem byla dojatá (prostě na jednu stranu to hrozně rychle uteklo, co jsme si ten uzlíček dovezli domů…) a pak jsme jedli (patlali Mrkající) dortík a prohlíželi nové knihy. Dostala Krtečka a knihu Léto (obě s Li mají moc rádi Jaro, tak tím se nedalo šlápnout vedle).

Dortík měla Šárinka bez cukru a bez mouky (základem bylo těsto z banánů a ovesných vloček) no a spojené to bylo celé z rozmixovaných banánů a ozdobeno spoustou ovoce. Dala jsem pak dortík dolů a obě cácorky si vybíraly na co měly zrovna chuť. Prostě ovoce je super a jezení rukama taky! Líbající
V roce to teda máme takto: Šárinka zvládá sed i chůzi (takový vtipný běh taky.. takové pohopsnutí Úžasný). Má 5 zubíků a zatím moc nepovídá - jen slabiky: tata, ba, (ale cíleně nás takto nevolá, spíš si experimentuje a na 1. cílená slova ještě čekáme). Ze znaků někdy ukazuje tyto: ahoj (mává pápá), ještě, hotovo, prso (to nejčastěji). A jinak.? Kojím, nočníkujeme (zatím celkem neúspěšně), nosíme (už jen občas - chce si ťapat), zatím jsme stále nenaočkovali… ale hlavě je naše holčička zdravá! Milujeme ji. Líbající

A těšíme se na další dobrodrůža s těma našima holčičkama.

2,75 – 3 roky aneb naše Libuška hraje role, kreslí, užíváme si blbnutí :-)

13. července 2018 v 12:07 | Lilian |  Ze života...
Jsem zase ve skluzu, ale naštěstí si dělám poznámky, takže autenticita článku chybět nebude Mrkající. Hodně už je taky napsáno v průběžných článcích - 8. měsíc ve 4 - aneb Šári stojí s držením a zkoumá co může, 9. měsíc ve 4 aneb Šári sedí, kramuje a brblá … a my nespíme a taky 10. měsíc ve 4 aneb Šári leze do schodů, výletujeme a kapačky nás minuly o fous.
Ale tady ještě dopíšu nějaký specialitky Libušky. Holky naší úžasné, šikovné, veliké a přitom pořád malé holčičky.Usmívající se

Co Libušku mocně baví:
  • hrajeme různé role
- třeba, že jsem ježibaba a ona Mařenka (a pak volá na maminku, a já se změním v maminku a zachraňuju ji z pece
- na maminku a miminko - ona je maminka a staví mi věž, ptá se co bych ráda, čte mi knížku a ukazuje zvířátka, apod.. a já bořím a dělám dětské zvuky.. ona mě rozesmívá.. no a někdy si i přehodíme role Usmívající se, toto je oblíbená hra i s tatínkem
- na obchod - chodí s taškou a jakože nakupuje a platí penízkama (vybere nějaké kostičky a odpočítá si je dle ceny co řeknu - do 10 zvládne)
- na práci - II odchází do práce jako tatínek.. má batoh, mává mi, pracuje v koutě a pak přichází zpět a vítáme se
...myslím, že je to super přínosný a u něčeho i vidím, jak si tím něco vyrovnává/ujišťuje se. Většinou každou hru chce opakovat několikrát (i 10x). Já ji mám zachránit - ujišťuje se o mé lásce a o tom, že jsem tu pro ni. U miminkovské hry si odžívá Šári a to jak se s ní změnil chod v rodině, to že ona se taky může nechat takto opečovávat a že je normální se o miminko takto starat a že je to i hra pro ni - když staví věže pro mě… A tak no.

  • miluje kreslení - a občas mě dostane, co už zvládne nakreslit. Např. Jednou sama řekla, že nakreslí naši rodinu a na výsledek můžete kouknout zde Obrázek: Naše rodina - jak kreslí tříletá (to měla akorát měsíc před 3. narozkami), jinak kreslí domeček, strom, hady, sluníčko, auto, trávu.. Má ráda omalovánky i prostě čárancuje sama. Vodovky, pastelky, voskovky, fixy - to jsou naši kámoši :-)
  • baví ji nám pomáhat se spoustou věcí - vařit (umývá třeba brambory, míchá buchtu, vykrajuje mrkváčky, apod.), uklízet nádobí, vybalovat nákup, zapínat pračku, umývat nádobí s Tatínkem… (jen člověk holt musí počítat třeba s tím, že je těsto nebo voda ve větším radiu než obyčejně :-D)
  • jen tak blbnout - bafat na sebe, lechtat se, lehat si Tatínkovi na břicho, na oko se zlobit že mi dává jakože nevařené jídlo ze své kuchyňky.. no je toho tak milion na co ona pak hodí šibalský úsměv malé holky/andílka :-D
  • dál miluje knížky a čteme každý den (i teda tu hledací jaro - protože tu můžou s Šári zaráz, ta to vydrží), jinak holt držím knihu nahoře aby ji Šári nezdemolovala (někdy se jí to nelíbí, tak moc nepřečteme..)

12. měsíc ve 4 aneb Šári chodí, je to objevitelka a byli jsme na první dovolené

8. července 2018 v 10:44 | Lilian |  Ze života...
Ještě začátkem měsíce jsme museli doléčit nachlazení u obou holek, ale už jsme se pomalu chystali na naši první dovolenou ve 4!! Libuška se moc těšila Úžasný, pořád jsme si o tom povídaly, že bude dobrodrůžo a že budeme spinkat v takovém půjčeném pokojíčku… No a musím říct, že dovolená se moc vydařila!! Jen ve zkratce - byli jsme na 3 noci v malém penzionku a udělali si pohodku. Výlety s minimem lidí (třeba 3 lidi za procházku) po lese, jeskyních, zřícenině, propadání vody v krase, mokřadech nebo třeba u pramene Punkvy.. No a udělali jsme si to jako krásné dobrodrůžo - s vařením venku na vařiči, jezením z hrnce. Taky jsme trošku i mlsali (třeba Libuška se cpala křupkama až měla plnou pusu jak křeček) a my si třeba dali večerní Plzeň… Chodili jsme každý den na prolízačky, které jsme měli asi 50 m od pokojíčku, házeli kamínky kdekoli byla nějaká vodaSmějící se, blbnuli a váleli se v posteli. Nezastavilo nás ani to, že bylo pocitově třeba 10 °C a foukalo S vyplazeným jazykem. Užili jsme si to a jen bychom rádi, kdyby to cestování autem bylo lepší.. Je těch zážitků moc moc moc, tak více bude v samostatném článku - Co a jak na dovolené s holkama 1 a 3 roky (otázka kdy se k tomu dostanu, děje se toho pořád tolik Usmívající se).

A teď už Šárinka.. Úžaska.
Tento měsíc Šári zahájila ve velkém. Začala nám regulérně chodit!! Líbající 22. 5. udělala první pidi krůček, 2. 6. (přesně ukončený 11. měsíc) udělala 4 pidi krůčky, no a pak už to jedeeeee. Je fakt úžasná a šikovná a prostě mazééééc. Máme z ní radost. Usmívající se Na začátku padala co chvilka, ale vždy se už znova zvedla a pokračovala v chůzi (předtím prostě tam kam chtěla dolezla). Za pár dní už přeťapala celý obyvák s kuchyní a za dalších pár dní už zjistila, že když se přidrží, tak zvládne přejít i přes práh. Taky si v klidu za pár dní dřepne ke hračce a zase si s ní stoupne (což je taky pěknej záhul na rovnováhu). No a v půlce měsíce i tak trošku utíká (je to takové srandovní zakmitání nožkama PřekvapenýSmějící se). No stihla to chození do dovolené, jak jsem si přála (aby tam jen nelozila po 4), což bylo sice supr, ale na druhou stranu pak chtěla všude sama a často se nechtěla ani nosit.. Ale zas si brzo zvykla bez problémů na botičky a pohodka ťape jak malý tank.Usmívající se

Porod podruhé aneb Zázrak narození naší druhé holčičky a první dny v porodnici

29. června 2018 v 11:22 | Lilian |  Ze života...
Předsevzetí, abych článek o porodu dopsala do 1. narozenin Šárinky jsem zvládla splnit jen tak tak Úžasný (2.7. nás ta sláva čeká!). Ono čas není nafukovací a člověk má nějaké plány, ale není to vždy tak jednoduché. Známé pořekadlo jsem proto změnila na: Člověk míní, děti mění.Mrkající. Myslím, že sepsání článku mi tak dlouho trvalo i proto, že jsem měla docela problém se s porodem vyrovnat a ani teď bych neřekla, že ho mám na 100 % zpracovaný.. Ale je to prostě fakt velká životní věc a tak na tom dál pracuju.. Ale teď už k věci. Smějící se

První poplach byl přesně v den termínu (lákali jsme holčičku už ven Líbající) - kdy jsem cítila už i poslíčky cca od 3 hod ráno, které teda byly pravidelné - asi po 20-15 min, ale krátké a skoro bezbolestné (minimálně ze začátku úplně bezbolestné), ale pak jsem trošku zpanikařila, že necítím, jak se hýbe mimi a jeli jsme do porodnice kolem 10. Ale vše v pořádku a vše při starém - čípek polotuhý, ale jinak žádný posun..Navíc co jsme dojeli do porodnice, tak poslíčky v podstatě zmizely, jen pár slabých jich bylo na monitoru. Může to být teď nebo za týden.. Byla jsem z toho přešlá, ale ok. Libuška byla s babičkou a byla úplně v pohodě, takže fajn.

Další kontrola v neděli.. A v neděli od rána opět - poslíčci cc od 5 ráno.. No tak jsem si říkala, však máme v 10 kontrolu tak uvidíme.. Poslíčky nepřestávaly a už i bolely trošku, ale dojeli jsme do porodnice a nic.. Ale ať jsme klidní, že se to chystá a že to může být klidně i dnes.. Už jsem z toho byla unavená. Myslela jsem, že už.. Připravovala jsem se na to.. a nic.. No a nakonec odpoledne jsme jeli znovu, protože cca od půl 3 jsem zas už měla slabé ale pravidelné kontrakce, po cca 10-15 minutách. Potom už i trochu bolely..Cca v 16:45 nás přijímali do porodnice s tím, že jsem na 2 cm a že už si nás nechají… A Libuška byla s babičkou a dědou zrovna nakupovat, tak jsem se nemohla ani pořádně rozloučit a to mě mooooc mrzelo.


Další články